Milý Náměsíčníku I.

31. Sloužit Pánu zla

2 269 slov

     ,,Červíčku..." volá mě k sobě mrazivý hlas. ,,Červíčku..." šeptá, ale přesto je ta hlasitost ohlušující. ,,Červíčku..."
Pán zla sídlí v zemi temnoty v paláci postaveného z cihel křivd a strachu. Vábí mě k sobě. ,,Červíčku..." Tady- v říši snů- nemám po boku přátele, kteří by mne odtud odvedli co nejdál. Jsem sám a mám z Něj příšerný strach. Žádá mě, abych vstoupil do toho ohromného stavení. ,,Červíčku..." Ne. On mě nežádá. Přikazuje mi to. Ohlédnu se za sebe. Vidím cestu, na jejímž konci září laskavé světlo. Chci se po ní vydat, ale zatarasí mi ji černý stín a přiměje mne, abych se otočil zpět. Nyní už nemám na výběr. ,,Správně, Červíčku..."

     S trhnutím se proberu a otřu si studený pot z čela. V hlavě mi zní stále ten mrazivě krutý hlas, který volá mé jméno.

*      *      *      *      *      *

     ,,U Merlina, Náměsíčníku," zavrtím hlavou nad mým vynervovaným klukem. ,,Zrovna ty se nemáš čeho bát."

     ,,Jistěže mám a upřímně nechápu, jak to, že jsi tak klidná," vyjede na mě. Normálně bych se i urazila, nicméně tentokrát mu rozumím.
     ,,Protože vím, že už stejně nic nezměním," odpovím a položím mu hlavu na rameno.

     Společenská místnost je dnes plná lidí, kteří se obávají výsledků. Ostatně jako každý rok po dokončení závěrečných zkoušek. A pro nás, sedmé ročníky, jsou tyto výsledky životně důležité.

     ,,Ty to nechápeš?" zavrtí hlavou Rem. ,,Už tak budu mít problém najít nějakou práci jako vlkodlak. Co teprve, kdybych byl vlkodlak bez diplomu z OVCE."

     ,,Reme, myslím, že to chápu až moc dobře..." Náměsíčník prostě občas zapomíná, že nyní jsou mezi Poberty obludy dvě. ,,To já bych se měla obávat nejhoršího, ty jsi aspoň chytrý."

     ,,Promiň, Rychlonožko, nedošlo mi, že jsi na tom stejně. Ale zkoušky jsi určitě udělala," pohladí mě po paži. ,,Poslední týdny jsi se biflovala jako blázen."

     ,,Ale ty jsi mne svou asistencí dost rozptyloval," dloubnu ho lehce do žeber.
     ,,Věř mi, že to nebyl záměr. Jen jsem se chtěl učit s tebou," obhajuje se.

     ,,Osahávání a šuškání lichotivých slovíček považuješ za učení?"
     ,,Co? Z čeho mě to tu obviňuješ?" šeptá mi do ucha a opět mě tím nutí nevnímat nic než vzrušení, které ve mně jeho horký dech vzbuzuje. ,,Já bych přeci nikdy nic takového nedělal." Ironie. Protože to právě dělá. Rukou mi přejíždí po celém těle, kam jen dosáhne a políbí mě do vlasů.

     ,,Né, vůbec," zamumlám sarkasticky, ale přivřu oči a dotyky si užívám.

    ,,Maio?"

     ,,Hmmm..."
     ,,Přemýšlela jsi někdy, co s námi bude po škole?" A je to tady. Rozhovor, kterého jsem se celý rok obávala nejvíc.

     ,,Přemýšlela."
     ,,A vymyslelas něco?" zeptá se a přestane mě hladit. Narovnám se do sedu a zadívám se do jeho medových očí.

     ,,Chtěla bych tě vídat každý den, ale nevím, jak to provést. A taky nevím, jestli to chceš i ty," řeknu skromně. Usměje se a něžně mě uchopí za ruce.
     ,,Jistěže se s tebou chci vídat každý den. Nejraději bych si tě přistěhoval k nám domů, kdybys chtěla," přednese mi svůj návrh a já se chtě nechtě rozzářím jako letní sluníčko.

     ,,To bych mohla?"
     ,,Mohla," usměje se rád, že se mi jeho návrh líbí.

     ,,A rodičům by to nevadilo?"