Temná místnost. Uvnitř sama. Kolem mě jen prázdnota. Duše jako bezedná studna beznaděje. Chlad se mi prodírá do morku kostí. Slyším hlasy nesoucí se nekončící místností samoty. Mám pocit, jako bych byla uzavřena v malé, zatuchlé, pachem smrti nasáklé komoře. Přitom nedohlédnu na jedinou zeď pokoje. Cítím ta monstra v sobě. Vlnu myšlenek. Ponurých, skličujících myšlenek. Ani špetka pozitivní mysli. Vše se vytratilo. O vše jsem přišla. Nikdo kromě dívky stojící přede mnou mi nemůže poradit. Dívka oděná do špinavé noční košile, která jí sahá ke kotníkům. Bosé nohy, špinavé, odřené, krvavé... Na rukou jemné řezné rány, ze kterých jí pramínky stéká rudá krev. Z jejích očí cítím strach, beznaděj, úzkost a bolest. Hodně bolesti. Nic neříká, jen na mě zírá svým vyčítavým pohledem. "Nemůžu za to! Rozumíš! Nemůžu!", křičím na ní a do očí se mi hrnou proudy slz. I přesto, že stále neřekla ani slovo, tak vím, co říci chce. "Nemusíš mi to říkat. Vím co si myslíš. Nemůžu za své myšlenky. Prosím, pomož mi. Pomož mi se zbavit té hrozné bolesti. Tak moc to bolí...", cítím, jak se mi zrychluje tep. Najednou se zadívám dívce do tváře. Poznávám ji. Jsem to já. Vždycky jsem to byla já. Nikdy jsem neměla naději. Je to zrcadlo. Zrcadlo do duše. "Ne..To ne..To přece nejsem já! Nemůžu to být já!". Mé tělo ztrácí rovnováhu. Mé nohy těžknou. Ležím na podlaze. Sahám na své předloktí. Rudá krev stále nepřestává téct. Teplá tekutina mi teče po nohou. Na odřená chodila se už znova nemůžu postavit. Došly mi síly. Vše, co jsem měla je pryč. Zbyla mi jen zmatená mysl a kus zašedlého oděvu na mé holé kůži. Slyším hlasy. Je mi z toho na zvracení. "Dost! Nechte toho! Bolí mě z vás hlava!", křičím do prázdnoty. Odpovědí mi je slabé zopakování mých vyřčených slov. Z pláče už téměř nevidím. Jsem vyčerpaná. "Proč jste mi tohle udělali? Proč jste mě k tomu donutili? Proč jste si museli vybrat zrovna mě?", už z posledních sil šeptám do šera. "Protože ty jsi ta silná...", zaslechla jsem z okolí. Odpověď mi dodala kuráž, bohužel ne sílu se znovu vzchopit. Vyčerpáním jsem upadla na chladnou zem. "Je konec..Už nebudu vaší loutkou.", tohle jsou má poslední slova.
