Unafraid

Coming soon

Pravý hák

Levý hák

Kop

Krýt se

Zásah

,,Znovu Lariso!A pořádně!Nejsi žádná padavka!"V uších se mi rozezněl hlas mého trenéra.Znovu jsem si přehrála jeho slova v hlavě,nejsem žádná zkurvená padavka.

Podívala jsem se na černý boxovací pytel,představujíc si tvář,která mě zničila.Mojí matku.

Zastavila jsem pohyb boxovacího pytle.Mé hluboké dýchání jste mohli slyšet na mílé daleko,tlukot mého srdce mi narážel do krku.

Hlas mé matky a její bolestivá slova se mi vryly do kůže a do mysli.

Zasraně jsem to nesnášela,všechny ty vzpomínky,které mě nutily šílet a udírat víc a víc dokuď jsem nepadla na své vlasní kolena.

Kopa jsem do boxovacího pytle,když jsem si vzpomněla na větu,která mi ublížila natolik,že se ze mě stalo bezcitné monstrum.

Nic pro mě neznamenáš.

Slova mé matky,mi vždycky dokázaly ublížit.

To byl důvod,proč jsem tu stála.

Ona byla důvodem,proč jsem mlátila ženy i muže hlava nehlava.

Můj vztek.Moje bolest.Moje nenávist.Moje zasrané zlomené srdce.

Chtěla jsem aby jí cítil soupeř.

Chtěla jsem aby všechny ty pocity,pocítil ten,který se opováží vyzvat mě na soubouj myslíc si,že mě může dát na kolena.

Jenže oni nevěděli,že já teprve Začínala.

Tohle byl jen začátek.

Můj nový život.

Osud,který si já sama napíšu.

,,Končíme!"Zakřičel Marcus.Podívala jsem se na něj,jeho tvrdý výraz by mi před několikati lety,nahnal strach.Jenže teď ne,byla jsem nadšená,že  se na mě díval tímhle pohledem.

Chtěl mi ukázat,že mám jeho respekt.

Chtěl být ke mně tvrdý.

Chtěl abych dávala rány.

A já to zkurveně dělala.

Zasraně jsem to milovala.

,,Lariso."Podívala jsem se směrem ke dveřím,kde stál člověk,který si o sobě myslel,že je Bůh.

,,Bieber."