Zlatonka /Short story/✔

Já to říkala!

"No tak! Vždyť na tom nic neni!"
Povzbuzovala mě Marcie a očividně už jí docházela trpělivost.

Abych vás uvedla do situace. Nacházíme se na malé loučce před naším domem a Marcie se mi už skoro půl hodinu snaží domluvit, ale já se jen s nechutí koukám na můj "Kulový blesk".

"Tobě se to snadno řekne! Ty nevíš jaké to je spadnout z několika metrů volným pádem! Je normální, že-"
Nedopověděla jsem svojí větu, pretože jsem si nechtěla připustit pravdu a tak jsem radši zabodla můj červenající pohled do země.

"Aha! Ty máš strach!"
Vykřikla vítězoslavně Marcie a založila si ruce v bok.

"Né! Jak tě to mohlo napadnout?!"
Vysoukala jsem ze sebe trhavě a rozpačitě jsem si prohrábla svoje platinově blond vlasy.

Marcie jen nadzvedla obočí a tak bylo jasné, že mi neuvěřila.

"No fajn! Mam strach!"
Rozhodila jsem rezignovaně rukama.

"Hele neboj! Vždyť k létání nohy zas tak nepotřebuješ! Pojď!"
Povzbuzovala Marcie, ale na mě to vůbec nezabíralo.

Co když se prostě neudržím? Nohy mi pomáhali jak se stabilitou, tak i se zatáčením. Jak to bez nich zvládnu.

"Já se nikdy nevzdám! I kdyby mi to chtělo zdraví skazit, tak s famfrpálem nepřestanu!"
Proběhl mi v hlavě výrok z mého třetího ročníku. Tehdy měl být důležitý zápas, já byla na ošetřovně a zdravotnice mě nechtěla za žádnou cenu pustit.

Do očí mi vhrkly slzy. Nesmím to vzdát! Přísahal jsem si na to!

"Jdu do toho!"
Vyhrkla jsem sebejistě, Marcie se na mě jen usmála a už mi pomáhala se vznést do vzduchu.

Bylo to super! Po dlouhé době jsem zase mohla cítit poryv příjemného švédského větříku a svěžímu vánku jsem dovolila čechrat mi vlasy.

Dokázala jsem to! Přemohla jsem svůj strach!

Cítila jsem se jako ten nejšťastnější člověk na světě!

Bohužel to muselo zas něco pokazit. Uklouzla mi ruka a já letěla volným pádem k zemi.

Nová kapitola je tu! Jak se líbila? Myslíte, že se po této zkušenosti nechá Kvic přemluvit k dalšímu letu? :)

Vaše Zizuška-Ginnuška :3