Johnlock Stories

První

Sherlock se sklání k tělu, které leží na studené a špinavé zemi, kolem kterého je plno krve. V hlavě mu koluje plno myšlenek, ale tyhle jsou přece jen hlavní Kde je? Musím ho najít. Johne...najdu tě...
Opatrně Otáčí tělo doufajíc, že to nebude John. Když se mu podívá do tváře, zjistí, že to je nějaký muž. Podle upravených vlasů, obleku a kufříku, který ležel vedle něj to byl vysoce postavený muž, který pracoval v bance. Oddychne si. Samozřejmě...je to další mrtvý člověk, ale není to John. John je teď hlavní, nikdo jiný ho nezajímá. Nezajímá ho dokonce ani to, že krvácí. Všude je plno lidí naštěstí je většina jen lehce zraněna, ale pár mrtvých se najde. Sherlock odbíhá od těla k dalšímu a hledá Johna. Zvoní mu mobil, volá Lestrade.

,,Lestrade co se děje?! Prosím řekni mi, že jste ho našli...“ Říká Sherlock zoufale.

Greg po malé odmlce promluví ,, Ano, máme ho. Jsem u něj leží v bezvědomí, už jsem zavolal záchranku. Sherlocku...nevypadá to  s ním moc dobře...“ soucitně odpověděl Greg.

Když to uslyšel, zhroutil se mu celý svět. Přece John...jeho John, nejlepší přítel. Nemůže umřít. Ještě teď, když...když si uvědomil, že k němu něco cítí. Musel se opřít o stěnu domu a vydýchat se. Nádech, výdech, nádech, výdech. Napsal Lestradovi SMS, kde je a jakmile mu Greg odepsal utíkal k nim. John už byl v záchrance. Vypadal jakoby spal. Sherlockovi se hrnuly slzy do očí. Musel si jít sednout naproti, aby se nezhroutil. Sedl si na obrubník a hlava mu klesla do rukou. Greg k němu přišel s oranžovou dekou, posadil se vedle něj a deku mu dal kolem ramen. Všiml si, že Sherlock krvácí a hned zavolal záchranáře.

,,Asi to nebude moc vážné, ale i tak tě raději vezmou do nemocnice. Pojedeš s Johnem.“ řekl mu Greg a posadil ho naproti Johnovi.

,,Děkuji Gavine.“ odpověděl Gregovi a věnoval mu vřelý úsměv.

,,Gregu...jmenuji se Greg, Sherlocku. Už by sis to mohl zapamatovat.“

,,To není důležité.“ odpověděl Sherlock na Gregovu poznámku.

O pár dnů později

Sherlockovo krvácení bylo způsobeno tím jak proletěl přes výlohu obchodu, ve kterém s Johnem pronásledovali zločince. Ten zločinec musel tušit, že ho budou sledovat a v obchodě nechal menší bombu.
V Sherlockovi zůstalo pár střepů, některé byly hlouběji, ale i tak Sherlock vyvázl jen s pár stehy. Zato John na tom tak dobře nebyl. Zatím se ještě neprobudil. Dýchá za něj přístroj a doktoři moc nespoléhají, že se ještě někdy probudí.

Můžu za to já. Neměl jsem ho s sebou brát. Vyřešil bych to sám. Vždyť měl být úplně někde jinde...kdybych mu to neříkal. Tohle byly Sherlockovy myšlenky, které mu bloudily hlavou každou noc. Dával si to za vinu. Jen kvůli němu je John v ohrožení života. Každý večer než ho propustili z nemocnice u něj seděl a omlouval se mu. Omlouval se mu za vše. Když ho propustili,  Greg pro něj u lékařů získal povolení, že za ním může chodit.

,,Johne...je mi to tak líto, že to takhle dopadlo. Omlouvám se. Prosím...jeden zázrak...jenom jeden zázrak pro mě, Johne. Nesmím tě ztratit. Nesmíš mi to udělat.“ rozbrečel se a chytl Johna za ruku. Slzy mu stékaly po obličeji, ale Sherlock si jich nevšímal.

,,Miluji tě Johne Watsone...nesmíš mě opustit.“ Najednou mu John stlačil ruku. Po dlouhé době John zareagoval. Sherlockovi se na tváři vytvořil úsměv. Hned vstal a utíkal za doktory.

Po malé chvíli Sherlock přiběhl zpět i s doktory. Jeden doktor říkal že John je schopný dýchat sám, a tím pádem ho můžou odpojit od přístroje. Bylo to tak skvělé slyšet dýchat Johna zase samotného. Od té doby Sherlock u Johna seděl neustále.

John se začal probouzet. Kde to sakra jsem? Proč mě tak bolí hlava a proč mám všude kolem sebe nějaké hadičky? Pak mu všechno došlo. Ten obchod. Pamatuji si jen velikou ránu a Sherlocka prolítávajícího přes výlohu. Proboha kde je Sherlock? Snad mu nic není. Přemýšlel John. Začal se rozhlížet po pokoji. Viděl pořád rozostřeně, ale najednou mu padl zrak na křeslo. Ve křesle seděl nebo spíš ležel nějaký muž, přes kterého byl přehozený kabát. Sherlock...vypadá tak sladce, když spí. Zdálo se mi o něm. Byl to skvělý sen mluvil na mě a já poslouchal. Držel mě za ruku a já ho v jednu chvíli stiskl. Říkal že by chtěl zázrak. Nechápal jsem ho.

,,Sherlocku?“ zavolal John a snažil se zaostřit.

,,Cco se děje?“ rozespale odpověděl Sherlock, který se hned probudil.

,,Johne? Ty ses probudil? To nemůže... To nemůže být pravda!“ rychle přiběhl k jeho posteli a usmíval se jak nejvíce to šlo.

,,Jo zdá se že ano...zdálo se mi o tobě...“

,,Opravdu? Víš...já byl u tebe každý den...poslední dny každou hodinu...chyběl jsi mi...nechtěl jsem tě nechat tu samotného...nemohl jsem tě opustit.“ Sherlock odpovídal, ale v polovině se k němu John nahl a políbil ho na rty.

,,Já vím...slyšel jsem tě...slyšel jsem všechno Sherlocku...“ usmál se na něj a obejmul ho.

,,Taky tě miluji Sherlocku Holmesi.“