Johnlock Stories

druhá

John a Sherlock sedí ve svých křeslech a popíjí čaj. Venku krásně sněží a je tma.

,,Sherlocku? Nechceš zajít na procházku, když tak krásně sněží?“ ptal se John a k tomu udělal na Sherlocka psí očka, aby to lépe zabralo.

,,Já nevím Johne, je tam zima. Je to nuda. Vždyť se jen procházíš a padá na tebe sníh.“ odpovídal Sherlock na Johnovu otázku, ale když uviděl ty psí očka od jeho přítele, které byly tak nesnesitelně rozkošné nemohl přece říct ne.

,,Tak dobře, ale jen na chvíli.“

Když vyšli ven z bytu, venku bylo už krásně nasněženo. Sice byla tma, ale všude svítily Vánoční ozdoby. John vzal Sherlocka za ruku a táhl ho do parku. Když přišli do parku pustil ho. Nemohl se vynadívat na Sherlocka, kterému do jeho kudrnatých vlasů padaly vločky.

,,Co se děje Johne?“ usmál se šibalsky Sherlock a popošel blíže k Johnovi. Byl u něj tak blízko, že mohl slyšet jak dýchá. Když v tom ho John shodil do sněhu.

,,Co blbneš? Vždyť budu celý mokrý Johne!“

,,Ale notak, užij si ještě to malé dítě v sobě Sherlocku.“  začal se smát John.

,,Jak chceš.“ Sherlock si nenápadně udělal kouli sněhu a hodil ji po Johnovi.

Koulovali se snad hodinu, když v tom John vyhlásil mír.

,,Vzdávám se, vzdávám se. Jsem celý mokrý to už by mohlo stačit.“ smál se John a šel pomalu k Sherlockovi. Sherlock byl celý od sněhu, ale vypadalo to, že si to náramně užívá.  John k němu přišel a začal mu sníh dávat pryč z kabátu. Sherlock jen přihližel, jak mu jeho přítel oprašuje sníh z kabátu. Nemohl se na něj přestat dívat. Jen se usmíval a zamilovaně si ho prohlížel. John zachytil jeho pohled a Sherlock toho jen využil. Rozcuchal si vlasy, trochu se sklonil a políbil Johna. Po chvíli mu to John oplatil.

,,Takové klišé, líbat se, když sněží.“ řekl posměšně John.

,,Ne takové, jako se líbat při dešti.“ usmál se Sherlock na Johna, vzal ho kolem ramen a odcházeli domů.