Z pohledu Stelly
Seděla jsem u počítače a byla víc a víc nervózní. Za pět minut mají zveřejnit výsledky přijímacích zkoušek!
Nemohla jsem se dočkat- co když se dostanu? Nebo naopak?
Každou minutu jsem přesně odpočítávala. Tři minuty.
Mimochodem, sourozencům se v jejich nové škole líbí. Prý je to úplně jiný způsob než v Čechách a miliónkrát lepší.
Dvě minuty.
Snažila jsem se myslet snad na vše, co mě napadlo, jen abych si svojí netrpělivostí něco neudělala. Co si třeba vezmu na sebe, až zveřejní výsledky? Teď mám na sobě pyažmo. Kalhoty, šaty..... AAAAAA, to je jedno, ať už to konečně zveřejní!
Třicet vteřin.
Dvacet....
Deset.....
Pět
Čtyři
Tři...
Dva!!!
JEDNA!!!!
Počítač naposledy bliknul a celý se začernil.
,,SAKRA, JAK PŘEDVÍDATELNÉ!" zařvala jsem do bytu a přitom si rvala vlasy. Skočila jsem po počítači a snažila se ho zprovoznit. Ne. Prostě ne! Zrovna teď, tady! Ten! Počítač! Prostě! Nepůjde!!!
,,Mamiiiiii!!!!!" zavolala jsem mamku, která přiběhla. Já jí vysvětlila situaci, máma zavolala opraváře a řekla mi, ať se jdu zatím umýt.
Neochotně jsem odešla do koupelny a během půl hodiny byla zase venku, čistá, umytá, oblečená; nakonec do roztrhaných džín a trika.
Počítač už šel, ale něco se tam aktualizovalo, takže budu muset počkat, asi dvacet minut.
Dělala jsem všemožné, chvíli hrála na saxofon, otravovala sourozence, mluvila na mamku, projížděla se venku na skateboardu.....
Dokud neuplynulo bídných dvacet minut.
Sedla jsem si k počítači, tentokrát už ale ani trochu nabuzená, spíš otrávená. Otevřela jsem stránky konzervatoře a rozklikla si výsledkovou listinu. Automaticky jsem jela až naspod listiny a hledala se mezi posledními. Tam jsem nebyla.
Jela jsem pomalu nahoru, dokud jsem nespatřila své jméno.
Na úplném vrcholu žebříčku.
Bože, já se dostala.
Dostala jsem se do Chicaga. Na konzervatoř.
Jako PRVNÍ!!!!!!!
Nemohla jsem tomu uvěřit. Nene, to se mi zdá. Tohle celé je sen, za chvíli se vzbudím a vše bude v normálu, počítač se nerozbije a já budu poslední. Musí to tak být!
Se zavřenýma očima jsem se silně štípla do ruky a přestala, když jsem se fakt nevzbudila. Toto je realita. Neuvěřitelná, přesto pravdivá.
Já se dostala na konzervatoř, chápete to??!!
Poznámka autora:
Ahojky! Sorry za kratší kapitolu, ale o výsledcích se toho tolik sepsat nedá, že? :)
ČTEŠ
Dream
Dla nastolatkówJe to sen? Nebo jsme se opravdu dostaly na americkou konzervatoř? Některé sny se občas stávají skutečností.. . ----------------------------- (Příběh je z očí dvou dívek, které na začátku nemají NIC společného, tak aby jste nebyli překvapeni, že to ú...
