You Are The Incredible... |MenT|

°•4•°

Mrkla na mě a já se usmála. Ostatní na mě jen divně civěli, očividně to nevěděli, tedy až na Honzu. Svýma modrošedýma očima se do mě zavrtával. Snažila jsem se to ignorovat, ale ne vždy to jde. Sedla jsem si na židli a koukala na prázdnou tabuli. Netušila jsem, co má Honza za lubem, ale bohatě mi stačilo, vlastnit ten pocit, kdy na mě někdo stále kouká. Zuzka mě drkla do ramene. ,,Hej Saty? Kouká na tebe ten youtuber!!" ,,Vím o tom... a ta přezdívka se mi líbí. Saty? Jako Satan?" ,,Jep." Supr, mám novou přezdívku... čekám, kdy jen se to roznese mezi ostatní. 

*Crrrrrrrr*

Vezmu tašku a rychlostí geparda vypadnu ze třídy. Teda, vypadla bych, kdyby si ONA nestihla stoupnout a dát nohu před dveře, takže jsem se naplácla na zem. Před očima jsem měla temno a hlasy spolužáků jsem slyšela zastřeně. Najednou mě někdo zvedl a začal se hádat s Allisou. Mužský hlas... Moment! To se s ní hádá Honza? Cože? Ne! Najednou jsem se vzpamatovala, sebrala tašku a konečně bez úhony vypadla ze třídy. Došla jsem až ke skříňkám, když jsem ale tu svou odemykala, hlas Honzy se rozléhal naprosto po celé šatně. "Kurva, kurva, kurva!" kopla jsem do skříňky, rychle sebrala svoje věci, zamkla skříňku a druhým východem jsem vyběhla ze školy. Slyšela jsem kroky za sebou a tak jsem ještě zrychlila. "Sáro, počkej!" zavolal na mě. Poslední  co bych momentálně udělala, by bylo, abych zastavila. V hlavě jsem se pobízela k dalšímu běhu, ale moje plíce řekly něco jiného. Prakticky jsem se začala dusit, ale zastavit jsem nechtěla. 

*Píp* *Píp**Píp**Píp**Píp**Píp**Píp**Píp**Píp**Píp**Píp*

Co to kurva..?? Fajn, jsem pravděpodobně v nemocnici. Otevřu oči a podívám se po zvonečku. Zazvoním na sestru a ta přiběhne i s doktorem. Doktor mi vysvětlí, že jsem se začala dusit, když jsem rychle dlouho běžela (pozn. autorky: netuším jestli je to možný :DDD) Záchranku mi zavolal kdo jiný, než Honza... Oba odešli a do dveří vletěl Honza. Obejmul mě a já se překvapeně odtáhla. ,,Bál jsem se... Nevěděl jsem, co mám dělat, když jsi tam ležela." ,,Díky." Jo přesně, všechno co jsem řekla bylo Díky...  ,,Musím jít, uzdrav se brzy. Jo a nemáš zač!" Honza se otočil směrem ke dveřím. "Honzo? Počkej!... Proč?" "Musím, promiň. Zítra přijdu." řekl a zavřel za sebou dveře. Proč tohle všechno dělá? Proč přijde a začne se o mě zajímat? Proč to dělá, i když mu Allisa nakecala nesmysly? Proč tohle kurva dělá? Otočila jsem se na bok a zavřela víčka. Před očima se mi ještě několik minut promítaly otázky a pak jsem propadla do hlubokého spánku.

Jsem tu již tři dny a stále za mnou nebyl otec. Ani ho tu nechci. Každý den za mnou chodí Honza a ačkoliv mám několik otázek, řeknu mu nanejvýš pár slov. Snažím si ho nevzít pod kůži, přeci jen, může Allise dohazovat. Zítra mám jít domů, což znamená, že mi dnes musí někdo přinést věci. Jediná možnost je Honza, který ale bude muset tajně vejít do našeho bytu, protože by ho jinak otec zmlátil. Zvednu telefon a vytáčím jeho číslo. *Crrrrrrrrr* *Crrrrrrrrr* ,,Ano?" ,,No ahoj Honzo, hele potřebuju od tebe něco. Mohl by ses dneska stavit?" ,,No jasně, ve tři tam budu." ,,Fajn, pa" ,,Pa" Jedna věc z krku. Teď ta druhá... Vytáčím telefonní číslo otce. "Ahoj tati, mohl by jsi prosím zajít nakoupit, když já nemůžu, aby jsem mohla udělat zítra večeři?" ,,No to si ze mě děláš srandu? Já ti teda pro žádný potraviny nikam chodit nebudu! Si tam dojdeš hezky sama!" ,,Ale tati! Prosím" už zase jsem cítila potůčky na tvářích... "No tak poprvé a naposled!" zakřičel otec do telefonu a zavěsil. Supr. Teď má Honza šanci zajít mi pro věci. Jak znám otce, nevyjde dřív než za hodinu a Honza tu bude za půl... To stíhame, snad. Někdo zaťukal na dveře a já se z přemýšlení přesunula zpět do reality. ,,Ahoj Saty, jak se dneska máš?" řekl ode dveří a zadíval se na mě.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hello people!
Přesně 666 slov! Chtěli jste delší kapitolu, tak tady ji máte! ^^ snad se líbila ^^ Pohled Honzy bude brzy ^^ Za kolik kapitol chcete udělat ten ASK?? ^^
Nějaké otázky? c:
Paa :*
Saty