You Are The Incredible... |MenT|

°•6•°

Zaklepal na dveře a vešel do pokoje. Za ním vešla dívka přibližně mému věku. Modré melíry, černé oči. " Ehm... já... potkal jsem na chodbě kamarádku Nellu a vezu jí domů, pokud ti to tedy nevadí..." řekl s rozpačitým úsměvem na tváři. "Jo jasně, pohoda..." "Takže Nell, tohle je Sára, Sar, tohle je Nellča..." představil nás Honza. "Ehh Ahoj?" Podívala se na mě Nella. "No tak půjdem ne?" kývla jsem na Honzu a vstala. Myslela jsem, že chodí s Allisou, ale očividně ne. Pravda je zas ale, že mi nelže, nebo alespoň nikdy Nelhal, takže by Nell měla být jen kamarádka. K autu jsme došli v tichosti. Honza odvezl první Nellu, protože bydlí blíž. Až když Nella vystoupila, tak se rozvedla konverzace. "No, tvůj táta není zrovna přátelskej." Honza se na mě podíval ve zpětném zrcátku. Jen jsem pokrčila ramena, věděla jsem, že tohle řekne. Doufám, že nebude doma, až přijedu. "No, myslíš, že by jsi třeba pozítří v sobotu mohla do kina? Měli by dávat 50 odstínů temnoty... Však víš, druhý díl 50 odstínů šedi." zastavil a otočil se na mě.  Usmála jsem se, podívala se do jeho krásných očí, po kterých touží tolik holek a přiblížila jsem se k němu. Políbila jsem ho, jenom lehce, na projevení citů. Chytl mě za pas a posadil si mě na stehna. Odtáhla jsem se a podívala jsem se mu znovu do očí. Myslím, že tenhle pohled budu milovat navždy.
       "Miluju ho! Miluju, miluju a miluju." zakřičela jsem na celý barák a padla do postele. Obličej mi zmizel v kupě polštářů. Zezdola se ozvaly chrastící klíče. Rychle jsem se převrátila na záda, vyskočila z postele na nohy, popadla sešit a učebnici, co leželi na stole a sedla si ke stolu. Z hrníčku jsem si vyndala propisku a začala rychle psát něco, čemu jsem ani nerozumněla do sešitu. Otec otevřel dveře, podíval se na mě, prohlédl si pokoj, zamračil se, otočil a zmizel za dveřmi. Ani jsem se na něj nepodívala, viděla jsem to jen v zrcátku, které mám na stolku s líčením. Odešla jsem od stolu a lehla si zpět na postel. Pokojem se ozval tlumený zvuk messengru. Začala jsem prohledávat postel. Odemkla jsem telefon a doufala, že mi napsal někdo z nejbližších. Rychle jsem se prosadila, když jsem viděla ikonku Allisy.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
So, people! :D po skoro dvou měsících :(( krátká kapitola, ale já se absolutně nemohla prokousat v příběhu přes ten příjezd domů. Psala jsem ho snad 50× a pořád s ním nejsem až tak spokojená, jak bych chtěla být... Kapitola je dost klišé, ale když byl ten Valentýn, tak proč ne, že? ^•^

Kdo má příští týden prázdniny? :O kdo má, tak užívejte!! ^•^

Další kapitola snad brzy....

Paa <3
Kafíčko