Vysvětlila jsem mu plán. Se vším souhlasil a tak jsem si z z kolečka na klíče sundala klíč (:D) a podala ho Honzovi. S pohledem upřeným na mě klíč převzal a dal si ho do zadní kapsy u kalhot. Obejmul mě a řekl mi, že až bude u nás, tak mi zavolá a zapne webku, abych viděla, co mi chce vzít, ale jinak činost vybírání oblečení nechám na něm. Zavřel dveře a odešel. Ze stolku jsem vzala telefon a zapnula vyzvánění. Telefon jsem odložila zpět a zapnula televizi. Za deset minut se pokojem rozeznělo zvonění mého telefonu. Zvedla jsem to a z telefonu se ozval Honzy milý hlas. Odemkl dveře a otevřel. Řekla jsem mu, aby se nezouval. Dveře za sebou zase zavřel a já ho nanavigovala do mého pokoje. Otevřel velkou skříň plnou oblečení. Začal oblečení vytahovat a následně házet na postel. Které se mu zalíbilo, tak to hodil do cestovní tašky. Když byl hotov, skříň zavřel a vyšel z pokoje. Najednou se otevřely hlavní dveře a do baráku vešel můj otec. Zastavil se, prohlédl si Honzu od hlavy k patě a zavrávoral. Zase byl na mol. Opileckým hlasem se Honzy zeptal, jak se jmenuje, proč tam je a jestli má volat policii. ,,Jmenuji se Jan Macák, jsem tu, abych vzal vaši dceři do nemocnice oblečení na odchod a policii nevolejte, nic jsem neukradl. Otec ho obešel a zezadu mu vrazil pěstí do zad. Honza zavrávoral, otočil se, dal mu pěstí do břicha, vzal tašku a co nejrychleji možným krokem vyšel z baráku. Řekl mi, že tu bude za pár minut a típl hovor. Telefon jsem odložila na stoleček a na těch pár minutek zapnula televizi.
"Auuu!" rychle jsem si sedla stále na nemocniční posteli. Rozdýchávala jsem noční můru, ve které jsem se dusila. Otevřely se dveře a v nich stál Honza. V pravé ruce měl čtyři rudé růže. V druhé ruce měl moji cestovní tašku s oblečením. Tašku položil před skříň a s růžemi v ruce přešel k "mojí" posteli. Posadila jsem se a objala ho. "Ale...ty růže... jsou nádherný... to... to jsi nemusel...." "Ale mohl... počkám na chodbě." Odtáhla jsem se od něj a vděčně se usmála. Růže mi podal a odešel za dveře. Převlékla jsem se do džínové košile, černých legín, bílých vansek a nějaké doplňky k tomu. (viz. media)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Ehm... tak trošku dýl nebyla kapitola... ale už je tady :D trochu kratší (má +- 350 slov), ale absolutně není čas... Neříká se náhodou Jak na Nový Rok, tak po celý rok? protože jestli ano, tak budu dál psát, když jsem dneska napsala tuhle kapču :D
(vote, komenty a sdílení- podpora a radost pro mě ^^)
