Hnusná prašivá kočka. Prská. Až se Tarja nebude dívat, nakopnu Kůži hodně daleko. Odpovím: „Už mám asi dalších deset osmiček." Vypadala spokojeně, chytila Kůži za postroj a vytáhla jí k sobě na hruď. Bezsrstka jen elegantně otočila ocasem, provokativně. Možná jsme si i podobné.
Po zbytek večera jsem Tarju učila novou část průpravy. Zvířata se motala a nedala nám chvíli soustavného klidu. „A dost!" Přivázala jsem Kůži se psem ke stromu a hleděla si svých variací. Při grand plié mi praskly džíny, nechaly jsme toho. Domluva na trénink se stanovila na příští středu.
Beru psa a jdu. Nějak mi začíná být zima na nohy. Přemýšlím nad významem kočky bez srsti. Pokud ji nějaký tvor nemá, znamená to, že se buď přirozeně vyskytuje v prostředí, kde ji nepotřebuje, nebo je to sphynx. Je opravdu neuvěřitelné, jak mi ta kočka nahání strach.
_________________
V přítmí mého pokoje se od měsíce odrážela vysoká hubená postava. Vyzula jsem tenisky a rozsvítila. Tuhle holku jsem v životě neviděla, co tu dělá? V mžiku byla u mě. Zelené oči jí blikaly a vlasy byly až uměle perfektní.
Ne, že by mě nepřekvapila návštěva cizího člověka v soukromé zóně, jen už jsem za ta léta natolik otupělá, že je na místě označit mě jako flegmatika. (Rozčílení nad zvířaty se nepočítá!) „A ty jsi...?" zvedla jsem obočí. Složila si ruce za hlavou a zle se ušklíbla na strop, pak zpět na mě. Její oči mě opravdu udivovaly, mít v pokoji pohovku, sednu na ní s popcornem a koukám na to divadlo v jejích panenkách.
Užuž se zdálo, že promluví, ale jen si zívla a otočila se k oknu. Vážně se jí nehodlám doprošovat. Byla jsem připravena k odchodu, když se ozval řízný hlas: „Máš pro mě nějakou myšku?"
