Věnováno Ninovy Vasula12345 a Alye NellinkaSuenka o kterých je tento příběh🙏😘
Dále to věnuji WolfWildHeart, TheTokyoMelanie, Kachochinka, ebbasin, protože to jsou takový retardi, že mně nakazily😂😂
Potom to chci věnovat Astinka1 jako omluvu, že jsem tě zatagovala😘😂😂
Užijte si čtení ^^
-----------------------------------------------------------
Alya
„Ne, ne, ne, ne a opakuji znovu NE!" Předvádím Marinette scénku. Asi se ptáte proč. No řekněme, že se mně snaží přesvědčit abych řekla Ninovy, že ho miluju, ale já na to nemám! „Notak Alyo vždyť se na tebe pořád dívá" snaží se mně podpořit Marinette. „Necháme to na zítra" povzdychnu si a dám si ruce do kapes. Očima hipnotizuji onoho chlapce, kvůli kterému v noci nespím a bojím se jeho reakce až se mu svěřím se svou láskou.
Nino
„Hej bro pomůžeš mi vybrat tu kytku?" Luskal jsem Adrienovy před obličejem aby se probral. „Co jo jasně" podrbal se na zátylku, takže neposlouchal. Jen jsem prokroutil očima a dál se díval na tu krásu předemnou. Její nádherné oči, její smích, úsměv, její vlasy..... „Hele bro měl by si jí to říct" promluvil Adrien aby mně probral ze zamyšlení. Plácnul jsem se do čela. „No co je?" Pokrčil ramny. „O čem tu asi deset minut mluvím" zamračil jsem se. Radši už nic neříkal.
Alya
Zítra mu to řeknu! Už zítra! Jsem tak nervózní. Co když mně odmítne?!
Ne musím myslet pozitivně! Marinette říkala, že se na mně dívá. Určitě mám šanci!
S pocitem strachu se mi po n3jaké době podařilo usnout.
Nino
Už zítra! Jsem tak moc nervózní, ale musím jí říct co k ní cítím. Určitě to dáme dohromady! Už mám koupený růže a bonboniéru.
Usínal jsem s obavamy a strachem z odmítnutí.
Ráno
Nino
Stojím před školou s kyticí rudých růží a bonboniérou ve tvaru srdce. Doufám, že se jí to bude líbit. Prolétne mi rychle hlavou.
Nervozitou přešlapuju na místě a koušu se do rtu. Nervozita prochází celým mým tělem. Znáte ten pocit když se vám svírá žaludek? Tak to teď prožívám.
Alya
Pomalým krokem jdu ke škole.
Pocit nervozity se s tupňuje každým krokem. Strach naplňuje každičkou část mého těla. Začíná se mi svírat žaludek. Takhle nervózní jsem nikdy nebyla.
Nino
Nevím jak dlouho tam stojím, ale najednou jí spatřím. Ladným krokem jde směrem ke škole. Nemohu z ní spustit oči.
Alya
Konečně ho vidím. V rukou svíra kytici růží a bonboniéru. Že bych se mu taky líbila?! Asi mně neviděl, protože se otočil na druhou stranu skvělý moment překvapení.
Nino
Už chybý jen kousek a je u mně. Srdce mi buší rychleji a rychleji. „Ahoj Nino" promluvila svým líbezným hlasem a usmála se na mně. „Kde je Alya?" Rozhlédla se kolem. „Nevím Marinette" pokusyl jsem se usmát. Své jasně modré oči přesunula na kytici růží a bonboniéru. „To je pro Alyu?" Usmála se svým líbezným úsměvem. „Ano" usmál jsem se, ale až potom mi došlo co řekla „Teda ne!" Snažil jsem se to zachránit. „To je pro tebe. Marinette já- já tě miluju!" V jejím výrazu se nedalo číst. Byl prázdný v očích se jí zablesklo zklamání. „Nino to- to nejde já miluju Adriena a navíc tebe miluje....." Nedokázal jsem to poslouchat, nemohl jsem. Mé srdce to rozervalo na tisíce kousků. Cítil jsem horké slzy, které mi stékaly po tváři. Růže jsem zahodil už ani nevím kde. Jak jsem si mohl myslet, že by mně mohla milovat, když existuje slavný model Adrien Agreste! Zaběhl jsem do parku a posadil se na lavičku. Lokty jsem si položil na kolena a dlaně si dal na oči. Jak jsem mohl být tak naivní?
