Drugs or not? (JBFF)

1. Noc plná překvapení

Justin :

Tancovali jsem spolu nepřetržitě asi hodinu. Potom se začala trochu motat, tak jsem jí vzal do náruče a posadil na bar. Děkovně se na mě usmála a já jí úsměv oplatil.

,,Jestli chceš, tak tě odvezu domů. Ale nevím, kde bydlíš?" zeptal jsem se a podrbal jsem se na zátylku, protože mi to přišlo trapné. Tu holku znám hodinu, ale nevím ani její jméno. Justine jsi prostě beznadějný. Nemáš myslet spodkem, ale mozkem. Ten od toho je. Mluvilo na mě moje podvědomí. Oddychl jsem si na souhlas a nadzvedl jsem obočí, protože jsem čekal na odpověď. Ona na mě jenom zasněně koukala, tak jsem ji zamával před očima, co jí vyvedla zřejmě z transu.

,,J-J-Jo. Já nechci domů. Já tam vlastně už na půl ani nebydlím. Co kdyby jsem šli radši k tobě." mrkla na mě a já si zkousnul spodní ret. Trochu mě to zarazilo, protože já si holky do domu nevodím. Jednou za čas, kdy je ochotný Jaxon pohlídat Jazzy, tak si pronajmu pokoj v hotelu a vodím si je tam. Ale z touhle to bude jiný. Nechci, aby to byla jenom holka na jednu noc.

,,Tak dobře. Musíme ale jít už teď. Tak pojď." vychrlil jsem na ní a podal jí ruku. Ona si ještě odběhla za kamarádkou. Hned co přišla, tak jsem vyrazili. Nastoupili jsem do mého auta a jeli k nám domů. Jenom doufám, že budou Jaxon s Jazzy už spát. ,,Bydlíš sám?" zeptala se v polovině cesty a prolomila tak ticho mezi námi. Nevěděl jsem, co jí mám říct. Jestli pravdu a nebo jestli se mám něco vymyslet, aby se hned nezalekla a neutekla mi.

,,No vlastně. Bydlí se mnou ještě sourozenci." řekl jsem opatrně a potichu. Otočil jsem se na chvilku k ní a všiml jsem si, že je trochu v rozpacích. ,,Aha. A kolik jim je?" usmála se na mě a já byl překvapený. Nečekal jsem od ní takovou reakci. ,,Jaxonovi je 16 a Jazzy jenom 4. Rodiče už nemáme, tak jsem musel dospět trochu dřív než ostatní, abych se o ně mohl pořádně postarat. Školu jsem dostudoval a na vysokou se nechystám. Ale už tě nebudu tatěžovat kravinama z mého života." ukončil jsem to rychle a věnoval se jenom řízení. Co to s tebou je Bieber? Znáš tu holku pár hodin a budeš jí tady vyprávět tvůj životopis. Vzpamatuj se! Okřikly mě moje myšlenky.

Přijeli jsme k domu. Rychle jsem vyběhl z auta, abych jí mohl otevřít dveře. Děkovně se usmála a vystoupila. Následovala mě do domu. Jelikož se ještě svítilo, tak jsem tušil, že je Jaxon zase nespolehlivý a Jazzy ještě nespí. Otevřel jsem dveře a hned vyběhla z obýváku. Vzal jsem si jí na ruce a šel do kuchyně.

,,Pojď dál. Chovej se tu jako doma. Můžeš jít zatím do obýváku. Já za chvilku přijdu. Jen musím zabít nejdřív Jaxona." řekl jsem neznámé dívce a začal hledat Jaxona. Vyběhl jsem po schodech nahoru a otevřel jeho pokoj. Bingo! Seděl u počítače a nevnímal okolí. Vzal jsem mu sluchátka a hodil mu je z otevřeného okna.,,Co děláš? Víš kolik stály? To mi jako zaplatíš!" otočil se na mě a viděl můj naštvaný výraz. Hned se zklidnil a jeho pohled směřoval na podlahu.

,,Kolikrát ti budu říkat, že Jazzy má v tuhle hodinu už spát? Jak můžeš být tak nezodpovědný a nechat jí dole samotnou? Jsi idiot Jaxona. Mám tě fakt plný zuby! Zítra žádná party! Můžeš si maximálně zatancovat s vysavačem a učením!" zakřičel jsem a odešel z jeho pokoje. Vešel jsem do Jazzyny ložnice. Položil jsem jí na přebalovací pult a nasazoval jsem jí plínku. Sice už umí na nočník, ale někdy se nám stávají ještě nehody a tak aspoň na tu noc jí nosí.

Když jsem jí oblékl do pyžamka, tak si šla lehnout do svojí postýlky s Frozen motivem. Její pokojíček se často mění, protože nám rychle roste a mění často své vzory. Načechral jsem jí deku a políbil jí na čelo.,,Dobrou Jazzy. Kdyby něco, tak stačí zavolat." zašeptal jsem. ,,Doblou." řekla ospale a usnula. Pomalu jsem zavřel dveře a šel po schodech dolů. Po cestě do obýváku jsem sbíral rozházené hračky.

V obýváku stála opřená o zeď a pobaveně zírala na mě. Hračky jsem rychle naházel do přepravky a ukázal na gauč na znak toho, aby se posadila. Sedl jsem si do křesla naproti.,,Tak. Asi jsme nezačali nějak správně. Já jsem Justin. Justin Bieber. A ty? Asi jsem přeslechl tvoje jméno." řekl jsem a podal jí ruku.,,Já jsem Zoey. Stačí jenom Zoey." řekla mile a opětovala mi stisk. ,,Tak dobře Zoey. Omlouvám se za to, co jsi tady musela vyslechnout a vidět. Myslel jsem, že už oba spí." řekl jsem frustrovaně a přejel jsem si rukama obličej.,,To je v pohodě. Chápu to." kývla hlavou a pořád se usmívala.

,,Tak pokoj pro hosty je nahoře vpravo poslední pokoj na konci chodby. Naproti máš hned koupelnu. Kuchyně je naproti obýváku. Takže jako doma. Asi už budeš unavená." vychrlil jsem na ní rychle a ona jen pozorně poslouchala. Oba jsme se na stejno zvedli a šli vedle sebe po schodech. Ještě než jsme se rozešel každý na jinou část patra, tak jsme do sebe narazili. Zoey se mi koukla do očí a přitom mi zmáčkla můj rozkrok, na což jsem potichu zavzdychal. Její rty se v tu chvíli otřeli o moje a s mrknutím oka se otočila a odešla směr pokoj.

,,Tak dobrou." prohlásila, když stála u dveří a zmizela vevnitř. Já jsem stál na chodbě a pořád jsem měl pohled upřený na její dveře. Nemohl jsem to rozdýchat. Po chvilce jsem se musel vzpamatovat a šel jsem zkontrolovat Jazzy, která si spokojeně odchrupovala. Zašel jsem do svého pokoje, který byl vedle a lehl si na postel.

Koukal jsem do stropu a přemýšlel jsem o tom, co se teďka stalo. Nechápal jsem, co to do ní vjelo. I když se mi to líbilo, byl jsem zmatený. Tohle se mnou žádná holka ještě nedělala. Kvůli ní jsem porušil už tolik svých zásad, že bych si za to měl nafackovat. Nikdy jsem nebyl tak hotový z holky, nikdy jsem si holku nevedl domů, nikdy jsem od ní neodcházel s prázdnou. Od smrti rodičů jsem si nemohl dovolit přítelkyni. Sourozenci byli na prvním místě. Proto jsem využíval možnosti holek na jednu noc, ale nikdy žádná nebyla u mě doma, protože jsem nechtěl, aby z toho byla Jazzy zmatená. Ale tahle je jiná. Udělala ze mě úplného blázna. Doufám, že to nebude na jednu noc.