Mé srdce patří učiteli

Někdo si mě všiml?

   Konečně ráno, kouknu na hodiny a vidím 5:00 za hodinu a půl vstává brácha s tátou do té doby musím zmizet. Naštěstí je koupelna hned vedle, takže se nemusím plížit jako ninja. Vlezu do sprchy, vylezu ven, vyfénuju si vlasy učešu se, vyčistím zuby- hygiena hotová - konečně.

Vezmu si černé tričko s obrysem sedící kočky, přes to bílou mikinu s červenou spodní částí a džíny s děravými koleny, ne naschvál - pořád padám nebo lezu po čtyrech.

Popadnu tašku ze stolku, vezmu mobil a klíče, podívám se na hodiny, je 6:00 - akorát čas zmizet.

Opatrně zavřu dveře a zdrhám co nejdál. Vezmu to trochu delší cestou, když mám čas. Projdu kolem zlatnictví a uvidím krásný smaragdy, v tom si vzpomenu - Nicolas! Dneska s ním mám schůzku. Hned mám lepší náladu.

Už jsem před školou juknu na hodiny 7:45 docela mi ta cesta uběhla. Všude jsou lidi. Brr už mám husinu. Všimla jsem si, že ředitel mluví s nějakým klukem. Asi bude nový, docela mě zajímá v jaký bude třídě.

Dojdu k nám do třídy a sednu na svoje místo vzadu u okna. Vedle mě nikdo nesedí, jelikož neví, že tu jsem. Zazvonilo asi už před pěti minutami a paní učitelka tu ještě není. Ve třídě není slyšet vlastní myšlenky jak všichni řvou. V tu chvíli do třídy vlítne paní učitelka a seřve nás všechny a za ní jde ten kluk?

,,Tak jo děti tohle je Leo a bude váš nový spolužák," docela rychle se uklidnila na to, jak byla předtím vytočená jak tornádo.

,,Ahojte, těším se na spolupráci s vámi." Se má ještě na co těšit.

Učitelka se rozhlížela po třídě kam ho posadí a kam se nekoukla.

,,Leo jdi si sednout tamhle do lavice k oknu."

On jenom přikývl a šel ke mně. Skvělý, díky učitelko.

,,Ahoj" Pozdravil mě.

,,To bylo na mě?" On si mě všiml?

,,Jo, nikdo jiný tu není," vypadá až docela překvapeně, ,,Leo a ty?"

,,Michaela.."

,,Tak kdo ukáže Leovi školu?" Zeptala se učitelka. Proč už nemůže začít učit, vždyť je to její práce akorát pořád jen mele něco, co se netýká učiva.

,,Paní učitelko tady Michaela mě provede školou,"

,,Uh-oh, Michaelo ty jsi tu?" Další blbá otázka.

,,Jo jen jste si mě nevšimla..zase," Poslední slovo jsem jen špitla.

Zazvonil zvonek, přičemž už byli všichni z třídy pryč jako obvykle.

,,Co máme další hodinu? Zapomněli mi dát rozvrh." Takže oni zas na něco zapomněli Ach jo.

,,Máme suplovanou matiku, takže nejspíš budeme mít volnou hodinu." Obvykle to tak bývá.

O velké přestávce jsem ho provedla po škole a ukázala mu, kde je jaká třída.

Crrrrr Crrrr Crrrrr

K**** brácha!

,,Neměla by jsi-" Přerušila jsem ho ,,Dej mi chvilku hned jsem zpět."

Doběhla jsem za roh, zvedla to. A první co jsem slyšela bylo:

,,Proč ti to tak dlouho trvalo!?"

,,Hledala jsem mobil, proč voláš?"

,,Z peněženky mi zmizely peníze nevíš o nich něco Hmm?"

,,Já nic nevzala, musím jít na hodinu!" Típla jsem mu to. Sjela jsem k zemi a začala rozdýchávat abych nebrečela. Jak já ho nesnáším!! Proč za všechno můžu já?!

,,Michaelo, co se děje ty brečíš?"

,,Ne, nic se neděje musíme jít na hodinu." Nechci se o tom bavit.

,,OK, pošleš mi pak učení? Tady je mé číslo." Podal mi papírek s číslem.

,,Tady je moje." dala jsem mu útržek s číslem.

Od té doby jsme neřekli ani slovo. Uplynuly poslední hodiny a konečně bylo 13:50, jenom 10 minut do schůzky s Nicolasem.

Před dveřmi jsem se rozloučila s Leem. To už Nicolas čekal před školou.

,,Ahoj," řekli jsme oba dva naráz, čemuž jsme se museli zasmát.

,,Znám jednu dobrou cukrárnu půjdeme tam?"

,,Jasně...Ale já nemám s sebou peníze...."

,,Peníze neřeš zvu tě." Bože je tak roztomilý když se usmívá.

***********************************************************************************************

Omlouvám se za tak dlouhou prodlevu, vůbec jsem nestíhala a děkuju tomu kdo vydržel a přečetl si můj příběh :)