,,No co?" Odvětila jsem mu mezitím co jsem se přesouvala od stolu k posteli kde seděl Martinus.
,,Dneska jsem ve škole slyšel něco co jsem asi neměl..."
Odpověděl a sklopil hlavu.
,,Co?" Tak trochu jsem hořela nedočkavostí co že sebe vypustí
,,Naše "úžasná" spolužačka...." ukázal na prstech uvozovky.
,,Tě dneska pomlouvala prý že se s námi bavíš jenom proto ze jsme slavní a taky že prý se mnou chodíš..." Konečně zvedl hlavu že země a koukal se mi do očí.
,,Jako vážně?! A proč zrovna s tebou?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Protože jsem tě tak trochu bránil..." Tak ted jsem už vůbec nic nechápala.
,,Jak bránil?"
,,Nebylo to všechno co říkala ještě ti dost sprostě nadávala,tak jsem ji jednoduše dal do držky" Najednou byla moje nemoc pryč vyletěla jsem z pokoje jako raketa.
,,Kam jdeš?!" Zařve na mě Martinus,když běžíme po schodech.
,,Dát někomu nejmenovanému dvojnásobnou!" Už jsme stáli venku a najednou mě chytil za rameno a otočil. Byl vyšší jak já a stál jenom malý kousek ode mě.
,,Už se nerozčiluj" Usmál se na mě a já mu úsměv opětovala.
,,Nepůjdeme se podívat na nějaký film?" Zase se usmál a já tam stála jako dřevo a koukala se do těch jeho kaštanově hnědých očí.
Chtl mě za ruku a vedl mě zpátky do domu. Potom jsem se ho pustila a šla jsem kousek za ním. ,,Asi jsem se zamilovala.." řekla jsem si pro sebe.Úsměv jsem měla až někde na měsíci.
,,Čemu se směješ?" Zeptal se když jsme došli do pokoje.
,,Tak Grinche?" Vydala jsem ze sebe po dlouhé době taky nějaké to slovo. Vzala jsem notebook a pustila film. Začalo se stmívat a já si položila hlavu na Martinusovo rameno a doufala, že mu to nevadí.
,,Promiň už musím jít." Ozvalo se z Martinuse,když po obrazovce začali běhat titulky. Dal mi pusu na tvář a odešel.
Tak tohle byl bezejmenná nejlepší den mého života.😊
Tak jo zatím se to točí jenom kolem Martinuse a možná to tak bude až do konce. Prostě ho zbožňuju😍😂
