*pohled Tinuse*
,,Hele věř mi že bude v pohodě však si slyšela doktora co říkal" Utíral jsem jí slzu když jsme dorazili domů.
,,Jo jenže.... Pořád je to můj brácha a já mám o něj strach...." Spustilo se jí po tváři pár dalších slz.
,,No a taky mám hlad" Usmála se. To mě alespoň na chvíli uklidnilo. Konečně se od té doby co předčasně skončil zápas usmála. Jenom tak jsme na sebe zírali,jeden na druhého ani oči jsme neodtrhli. Je fakt že jsme na chvíli vážně museli vypadat jako dementi. Udělal jsem rychlý manévr do kuchyně. No moc to nepomohlo. Teď jsem zase já zíral jako debil do ledničky.
Potom jsem slyšel smích. Teď už se dalo věřit tomu že je v pořádku. Přišel jsem blíž a dal jí pusu na čelo. Nechcu to u ní nějak kazit, tak to zkouším pomalu.
,,Takže jo máme tady udělané těstoviny se špenátem dáš si?"
,,Ráda" Odpověděla mi a sedala si ke stolu.
,,Hele je fakt že toho o tobě moc nevím tak mi něco řekni." Známe se prakticky 13 dní. A už by jsem s ní chodil. Je úžasná. Její úsměv je úžasný❤
,,Umm no tak.... Tohle jídlo je moje oblíbené,pochval mamce. Moji rodiče jsou oba původem z Kalifornie. A když mi bylo řečeno že přijedete bylo mi to jedno, teda do té doby než jsme si pustila nějakou písničku od vás." Nevím jak ten její pohled nazvat ale vypadal úžasně.
....
,,Takže jaký film dneska? Výběr nechám na tobě." Už mi to přijde jako taková tradice se večer co jsme spolu dívat na film.
,,Papírová města?"
,,Jo proč ne"
Sedli jsme si vedle sebe a film začal. Musím uznat že je to film který člověk musí vidět víckrát aby ho pochopil. No já ho nepochopil. Celkově se mi ale líbilo že Quentin se jí snažil jak debil najít a ono nic. Fakt jsem se tomu v duchu smál.
,,Chci být jak Margo Roth Spiegelmanová..." Řekla Yas a přitiskla se ke mě,když jsem odkládal notebook. Trochu mě to zděsilo..... Snad to nemyslela tak že se stratí a ja jí budu muset hledat?!
