,,Už jenom 7 dní do vánoc!!!! (17.prosince)" Oznámila jsem Tinusovi hned jak jsme se probrali. Vlastně toto oznamuji sama sobe každý den v prosinci.
,, Ty si vstala až teď?!" Udivil se. Bylo 8:57 no na moje poměry je to sice dlouho ale i tak....
,,Od kolika už si vzhůru?"
,,Od 7:02" Jen ta představa že po tom jak jsme včera šli spát o půlnoci a dneska vstávat v 7:02 mě zabíjela.
Jenom jsem na něj vykulila oči a šli jsme se nasnídat.
,,Tak jo co si dáš? Protože mi tady skoro nic nemáme" Prohrábla jsem věci v ledničce.
,,Ukaž.... No vidíš tak tady salát rajče okurka,padej si sednou já udělám obložený chleby" Jenom jsem si založila ruce na prsou a šla ke stolu.
,,Hele Matty tady bude zase po dlouhý době hrat hokej půjdeme se podívat?" Zeptala jsem se Tinuse,když donesl snídani.
,,Oke a může jít k Mac?" Podíval se na mě takový pohledem kterej jako by říkal "Vím že ti to bude vadit".
,,Jo může proč by nemohl" Mě to nemá co vadit jen mě to sere a to je rozdíl.
.....
,,No toto nemyslí vážně žene?! Tak ona se tam 16 valí asi 3 minuty na zemi a nikdo tu hru nestopne?! Všem rozhodčím k vánocům brejle twl!!!" Rozčilovala jsem se po druhé třetině cestou k automatu.
,,Nerozčiluj se prosímtě" Mia se mě snažila uklidnit,ale moc dobře ví ze když je hokej tak se ji to nepovede.😁
.....
Fajn dá se to brát tak že jim to vůbec nejde. Mají ještě sedm minut do konce zápasu a prohrávají 7:4. Navíc protihráči jsou hrozní rváči.
Ve zlomku vteřiny jsem viděla jen to jak se na ledě valí můj bratr a nikdo nepíská. Lidi co stojí za plexisklem na něj buší a že všech stran se ozývá ,,Ty čůráku pískni to!!" Na pár vteřin jsem přestala myslet a vylítla jsem že svého místa. Okamžitě jsem byla dole na ledě. Rozhodčí se mě snažil vyhodit protože si myslel že jsem bůh ví co...
,,Vypadni ty malý děcko tady nemáš co dělat" Odstrkovala mě ta pruhovaná svině.
,,Vypadni kreténe to je můj bratr!!!" Neudržela jsem se a řvala to na něj přes celý stadion. Bylo to jako by na chvíli kromě Mattyho ani Mac ani Tinus neexistovali.
.....
,,Neboj se dopadne to s ním dobře." Tak přesně takhle ohraně mě ujišťoval Tinus v čekárně. Stejně lepší než když by řekl že umře.
,,Mys-" Nestihla jsem to doříct,protože mě přerušil doktor.
,,Má slabou amnézii a pohmožděnou nohu. " Musím uznat že v jeho provedení to neznělo hezky.
Když jsme odcházeli z nemocnice Tinus mi zašeptal do ucha :
,,Dneska spíš u mě! Ať se ti něco nestane!" Jenom jsem mu to odkývala.
