Just A Girl

3. Kapitola

Tak to teda ne. Kdo je sakra Cameron? A proč mi to máma nechce říct? Vsadím se že mi to mamka sama neřekne, takže si budu muset poradit sama. Od teď je ze mě detektiv.
Mamka zaklepala na dveře. Otevřela jsem jí jakože jsem nic neslyšela.
„Čaukyy, copak potřebuješ“ optala jsem se s úsměvem
„No jen chci jít s kamarádkama ven, tak ať víš že budu pryč. A telefon si nechávám doma, však víš jak jsem ten minulý ztratila.“
„Jo jasný. Mami jsi jak puberťačka. No tak běž, už jsem velká holka, umím se o sebe postarat.“ zasmála jsem se a pak jsme se rozloučily, nechala mi na stole peníze na pizzu a odešla.
Tak jo. #Krok1 jak zjistit kdo je ten Cameron. Vzala jsem mamce mobil a projížděla jí kontakty. Tam žádný Cameron nebyl, tak jsem se rozhodla kouknout na poslední hovory. Byl tam nějaký Max. Rozhodla jsem se na číslo zavolat. Chvíli to vyzvánělo a pak to nejspíš Max zvedl.
„Ano Caro? Už sis to rozmyslela?“
„Ne.“odpověděla jsem mamčiným hlasem.
„Notak, musí vědět o svém bratrovi.“ v tu chvíli jsem se zarazila a telefon položila.
Tak já mám bratra?! O můj bože. To není možné. I když. Nikdy jsem nepoznala svého otce. Možná Max je můj otec. Nevím. Musím vše pozjišťovat a pak se uvidí.
Zatím jsem si opsala Maxovi číslo do svého telefonu a pak jsem si šla objednat pizzu.
Nemohla jsem přestat přemýšlet nad Maxem a Cameronem. Budu se ptát mamky. Asi. Nikdy tátu řešit nechtěla. Prý jí podvedl a pak když ho vyhodila, tak odjel a už se nikdy neukázal.
Pípl mi messenger, tak jsem odemknula mobil a he kdo se uráčil napsat! Patrick!
P: Ahoj Jess. :)
J: Čauky
P: Máš teď něco v plánu? O.o
J: Nemám. Jsem doma, máma odešla někam pařit.. :D Pročpak..?
P: Zašli by jsme někam? :o
J: No za chvíli mi dojede pizza, tak se stav klidně.. :))
P: Okej, za 10 min. jsem u tebe. :D
J: Ouk
-zobrazeno

Zrovna když jsem to odeslala, někdo zazvonil. Pizza je tuuuu!
Vzala jsem peníze ze stolu a upalovala ke dveřím. Zaplatila jsem, vzala pizzu a namířila si to ke gauči. Zapnula jsem telku a čekala na toho ňoumu.
Opět zazvonil zvonek, tak jsem opět šla otevřít. Stál tam a opíral se o futra.
„Ahoj, pozveš mě dál?“ zasmál se. Má sladký úsměv.
„Jo jasný, pojď.“ prohlížela jsem si ho mezitím co jsem ho pouštěla dál a on si vyzouval boty.
„Už to tu voní ta pizza.“ začal nasávat tu vůni.
„Jo to máš pravdu, tak polez a neloudej se.“ zasmáli jsme se a šli do obýváku.
„Wow, má to tu fakt pěkné.“ prohlížel si náš obývák. Vypadal u toho dost vtipně, ale roztomile.
„Díky, na to že tu bydlíme jen s mamkou, tak to máme zbytečně velké.“
„No jo, nerad se ptám, ale co tvůj otec?“
„Ten nevím kde je. Mamka říkala že ji podvedl a po tom co ho vyhodila z baráku tak odjel a už se neozval.“ povzdechla jsem si.
„Aha promiň.“ koukl na mě soucitně.
„Neomlouvej se. Nemohl jsi to vědět. Teď pojď, jdeme sníst tu pizzu.“ mrkla jsem já něj, sedli jsme si na gauč a začali jsme jíst pizzu.

„Hele Jess, kouříš?“ zeptal se mě najednou. Aspoň zachránil to trapné ticho.
„No občas si cigaretu dám, ty?“
„Jo, no ví to tvoje mamka?“
„Ví, jen nemá ráda, když mě vidí kouřit.“
„Jo taak, tak jdeme ne?“
„Fajn.“ dojedli jsme pizzu a šli na zahradu.
Nabídl mi cigaretu, já si poklidně vzala a zapálila si.
„No ale nemysli si, že s tebou budu teď vykuřovat. Já si dávám jen někdy na vztek, takže to je jednou za měsíc třeba. Mám to tak na uklidnění.“ upozornila jsem ho.
„Jo neboj, nebudu tě nutit pokud sama nebudeš chtít.“
Kývla jsem, tipla cigaretu a šla ji vyhodit do koše. On udělal to samé.
Šli jsme si lehnout na zahradu, na trávu. On se ke mě otočil a začal mě lechtat. Smála jsem se tak retardovaně, že už to ani víc nešlo. Po chvíli přestal a nakonec jsme si jen tak různě povídali.
Asi půl hodiny jsme jsme tam ještě leželi. Pak se zvedl s tím že už musí domů, tak jsme se rozloučili a on odešel.
Šla jsem si tedy hodit sprchu a pak jsem lehla do postele a okamžitě usnula.

Tak nová část je na světě. Budu se snažit teď vydávat díly. Užívejte si víkend a zatím.
Neliis