Zmijozelská mrcha✔

Modrá květina

„Jamesi?" zašeptám.
Jeho bych tu nečekala.
„Hele, Elizabeth, já vím, že Sirius no, je prostě Sirius ale když tady spolu strávíme těch pár dnů mohli bychom být zadobře alespoň my dva." řekne.
„Jo to jo...." řeknu stále vyvedená z míry.
„Tak půjdete sem dolů a podíváte se s námi společně na ten první úkol?" zakřičí Sirius a já i James zajdeme dolů.
„Přečti to." pobídne mě Remus a já s úsměvem na rtech začnu číst.
„První úkol v lese naleznete, však správné řešení  zde nedozvíte.
Vyšlete první dva, do lesa za domem, ti sami poznají, co je jejich úkolem.
Sám já, Albus Brumbál, dám vám jednu radu, uvažujte logicky a neztrácejte hlavu." dočtu poslední verš a dopis položím na stůl.
„Takže máme jít do lesa a tam na nás něco bude čekat?" konstatuje Severus.
Všichni přikývneme.
„Na první úkol půjdu já a-" hkásil se Sirius.
„A Remus." překřikl ho James.
„Ale Dvanácteráku.. Ty?" snažil se oporovat Sirius ale pak to vzdal.
Oba kluci se s námi rozloučili a zmizeli v temném lese.
„No... Nechci nějak buzerovat ale nechceš udělat oběd?" zeptá se Severus.
„Mohla bych." řeknu a zakručí mi v břiše.
Zašla jsem do malé kuchyňky a Jamese a Sheva nechala v obýváčku, společenske místnosti nebo jak se to jmenuje, o samotě.
V lednici bylo jídla dost.
Vzala jsem si pánvičku s dala na ní maso.
To jsem okořenila tím, co mi právě přišlo pod ruku ale kupodivu to vonělo.
K tomo jsem nakrájela čerstvou zeleninu.
Oloupala jsem brambory, uvařila je a když už bylo jotovo dala to vše na talíř.
Pokud se ptáte kde jsem se naučila vařit... Tak mě to naučil strýček Aberforth.
U něj jsem strávila v dětství hodně času.
Myslím že to byl on, kdo byl přítomen při mém prvním slůvku.
On mi byl lepším otcem, než Brumbál.
„Hm... To krásně voní." přiřítili se do kuchyně jak James se Severusem tak k mému velkému překvapení i Sirius s Remusem.
Nandala jsem na talíř i jim a společně jsme se dali do jídla.
„Co byl ten úkol? Jaké to bylo?" zeptala jsem se.
„Přišli jsme do lesa, tam na nás zasvítila jakási rostlina a tu jsme museli sebrat... Když jsem na ni ale sáhl, vystřelilu proti nám šípy ale stačili jsme se uhnout. Tu rostlinu jsme seebrali díoy tomu, že kolem proběhl nějaký tvor, neviděli jsme ho, Šlápl na rostlinu a její účinky se šípy přestaly fungovat, mohli jsme jí normálně vzít a.... " převyprávěl to celé Remus a vytáhl z kapsy svítivou, modrou květinku.
„A co s ní?" zeptal se Severus.
„To netuším, necháme jí tady, na stole a uvidíme zítra."odvětil Remus.
„Takže kdyby tam nebylo to "záhadné" zvíře, tak tu rostlinu nemáte." konstatuji.
Sirius už chtěl něco říct ale James ho utnul.
„Už je docela pozdě na hádky." přeřikl ho a Sirius mlčel.
„Kde jsi se tak výborně naučila vařit?" zeptal se mě aby změnil téma.
„To strýček, celé dětství jsem trávila s ním nebo s chůvou." odvětím automaticky.

Ahoj :) Nová část je tu :3
Ty verše s tím úklem jsem vymýšela docela dlouho takže potlesk pro mě😇👀😏
James se nám nějak zastává Elizabet... Co na to říkáte? ^^