deník jedné duše

poprvé?

první den

dnes je první den, co jsem se rozhodla si všechno urovnat. sepsat své pocity, abych se zase někdy mohla na mé myšlenky podívat a zhodnotit cit a vůli. 

říkáte si možná o čem to mluví? 

teda přesněji, o čem to píše.

vždycky jsem byla tak trochu perfekcionista. každému určitě nepřipadne logické seřazovat knihy o půl třetí ráno podle abecedního pořadí. ale mě to vždy logické připadalo. připadalo mi to správné. 

dokonce moc pěkné. člověk co měl seřazenou knihovnu, měl podle mě srovnaný život.

měl urovnaný co kam v jeho životě patří. čemu dává přednost a čemu by se naopak chtěl vyhnout. je to jednoduchý koncept nemyslíte? 

každopádně, vždycky jsem byla spíš člověk co si věc napíše než aby ji řekl světu. radši se uzavře do svých myšlenek než aby své nápady sdělil tomu ukrutnému světu okolo nás. ani by jste nevěřili co všechno se děje každému z nás každý den. jaké trable někteří z nás zažívají? 

a hádejte jak se s tím ode dneška vypořádám já? ano správně, sepíšu si to. když něco sepíšete na papír, je to trochu jiné, než když si to vybavíte v hlavě. je to tak prosté a přitom tak složité. je to umění. podle mého názoru je umění se vyjádřit ve slovech a předat tak svůj názor. když se porozhlédneme okolo sebe zjistíme, že vlastně všechno je umění. 

svým způsobem žijeme v takové galerii, kterou vytvořil bůh. nejsem věřící, ale tohle je spíš něco co nás učí, nebo ne?

řekněme si to takhle, jsem ráda, že mám vzdělání ale některé věci co nás učí jsou jen domněnky, nebo to není do života vůbec užitečné. nemusíte věřit všemu co vám někdo nasáčkuje do hlavy. ale tak to neplatí jenom s učivem ale se vším. znalosti se už od dávných časů předávaly z generace na generaci a tak vznikaly problémy. jelikož popravdě kdybych já měla získávat své vzdělání od babičky. moc bych se toho nenaučila. a nebyla by žádná evoluce. nic by se neměnilo a všichni by byli stejní a zastaralý. 

neberte to špatně miluju svoji babičku. 

stejně tak miluju i zbytek svojí rodiny. 

tahle věta bude znít vždycky divně. možná tomu teď tak nerozumíte, ale je to těžké pro mě o tomhle tématu mluvit. v té větě je důležité slovo zbytek. a milovat jelikož je to sloveso a možná i rodina, jelikož je to podmět. ale ne zpět k slovu zbytek. je důležité si někdy uvědomit, že tu nebudete navždy a tak i ostatní. někdy se jenom zastavte a uvědomte si, že žijete. 

jsme naivní druh a myslíme si že nám vše patří a že všeho je dost. ale není. 

řeknu vám čeho na světě chybí nejvíc.

lásky.

nikdo si to neuvědomuje, ale všichni jsme stvořeni proto abychom milovali a všichni milujeme proto abychom byli stvořeni. 

myslím, že za dnešek jsem si toho urovnala dost. 

(e) miluj a ono se to vrátí

vracej a život tě bude milovat. (e)