Ahoj ja jsem Ela, ale většinou mi kámoši říkají El nebo tak nějak. Už od malička jsem blázen do basketu a taky už ho od 5 let hraji. Než jsem se přestěhovala hrála jsem jako jediná dívka basketbal v klučičím týmu. Lehce jsem si zvykla na ty moje per...
Ráno mě probudí hluk ze zdola. Jen zabručím a přetočím se na druhý bok. Jenže ten hluk ne a ne přestat. Naštvaně si sednu a rozhlédnu se po pokoji. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila kde jsem. Nakonec jsem vstala z postele a koukla se na svoje oblečení. Mé zjištění bylo že jsem usnula v tom co jsem měla včera na sobě. Nechala jsem to být a s šla se domů kouknou co je to za rámus. Sešla jsem schody a minula obloukem dveře na zahradu. Ještě jsem se pořádně nesmířila s tím co se stalo. Ale to je teď jedno. Zamířila jsem do kuchyně od tam tud se ozýval ten randál. ,,JÁ SE KLIDNĚ NA TO MŮŽU VYSRAT!!!!" zařval někdo od tam tud a já poznala tátu. Už jsem stála mezi dveřmi a viděla jak táta se snažil připevnit poličku a když si myslel že má vyhráno dal tam pár skleniček, jenže to by se ta polička nesměla znovu zřítit. Musela jsem se krotit abych nevybouchla smíchy. ,,DO PRDELE! JÁ SE Z TOHO PO-" to už jsem to nevydržela a rozesmála se z plných plic. Táta se na mě kouknul a jak mě viděl šibalsky se usmál, ale já to neřešila a snažila se popadnout dech. Když se mi to povedlo všimla jsem si že se táta dostal až ke mě a na tváři mu hrál ten jeho šibalský úsměv. ,,Tak ty se mi budeš smát jo?" řekl a já jen kývla, ale to jsem neměla dělat, protože mě táta chytl a začal mě nemilosrdně lechtat. Prosila jsem, škemrala, varovala že se počůrám a to už naštěstí zabralo. Když jsem se pořádně mohla nedechnout vstala jsem a šla za táto , který se pokoušel něco udělat s poličkou. ,,Ukaž pomohu ti." řekla jsem a vzala mu hřebíčky a kladívko z ruky a mohla jsem začít. Konečně jsem to měla a s tátou jsme začali sbírat střepy a dávat na poličku nové skleničky. A mohli jsme se pustit do dodělávání zbytku domu. Když jsem měli hotovo tak se najednou ozval zvonek. ,,Dojdu tam." řekl můj bratr Denis a Ema jako jeho ocásek ho následovala. ,,Elo to je pro tebe." řekl můj bratr, když se vrátil. ,,Pro mě?" zeptala jsem se a on jen zakýval hlavou.
,,Dobrý den, jste Ela Sweet?" zeptal se a já kývla. Podal mi krabici a já se na něj jen divně koukala. Převzala jsem si ji a položila ji na zem. ,,Tady to ještě prosím podepište." řekl a podal mi desky a propisku. Učinila jsem tak a vzala si krabici a zalezla do domu. ,,Co ti přišlo?" zeptala se mamka a já jen pokrčila rameny. Položila jsem krabici na stůl a otevřela ji. První co jsem viděla byla obálka a pod ni nějaké oblečení. Vzala jsem si obálku a otevřela ji. Vevnitř byly dva papíry a když jsem si vzala jeden vykoukl na mě obrázek uniforem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Položila jsem ho na stůl a vzala si do ruky dopis ve kterém stálo:
Dobrý den,
jsme rádi že jste si vybrala naši školu Elo Sweet. Snad se Vám na naší škole bude líbit a tady máte Vaše uniformy. Ještě jednou děkuji že jste si vybrala naši školu a prosím aby jste se v pondělí dostavila do mé kanceláře.
S pozdravem Ředitel Bergen.
Když jsem dočetla dala jsem ten dopis mamce a prohlédla si uniformy. Nebyly špatné. Vzala jsem si je a už mířila do pokoje, když mě zastavil tátův hlas. ,,Zlato, vezmi tu krabici co je za tebou na půdu prosím." řekl a já beze slov vzala krabici a šla nejdříve k sobě do pokoje. Když jsem věc poskládala do skříně vzala znovu krabici a mířila jsem na půdu. Když jsem tam došla, nemohla jsem uvěřit svým očím. Byla to knihovna.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Položila jsem krabici do rohu místnosti a šla se kouknout co tu vše je. Nejčastěji tu byly knížky z 16-19 století, ale pak jsem zahlédla úplně jinak vyzdobenou knížku než všechny ostatní. Přišla jsem k ní a vzala jsem ji do ruky. Byl to deník. Radši jsem ho vrátila a z řekla si že se na něj kouknu později. Sešla jsem zpátky dolů a oznámila rodičům že se jdu projít. Hned souhlasili a já si ještě do pokoje doběhla pro mobil a sluchátka a mohla jsem vyrazit.
Už jsem venku asi hodinu a musím uznat že to tu je překrásné. Jenže jsem najednou přišla k jednomu hřišti a viděla jak tam kluci hrají basket. Vešla jsem dovnitř a zašla do rohu, abych nebyla tak nápadná. Ale ti kluci byly do té hry tak zabraný že si mě ani nevšimli. Najednou jeden vypíchnul balón a on se dokutálel ke mě. Vyndala jsem si jedno sluchátko a vzala si ho do ruky. Je to dlouho co jsem ho měla v ruce, asi 1 měsíc. ,,Hej kotě, hoď nám ho." řekl jeden a já se ušklíbla. Chytla jsem ho a přešla k tomu klukovi. Přešla jsem na rozmezí trojky a ten kluk ke mě došel. Už si chtěl vzít míč a natahoval ruku, ale já ucukla a hodila krásnou, čistou trojku. Ten kluk se na mě zaraženě koukal a já k němu přešla a stoupla si na špičky a pošeptala mu do ucha. ,,Tak hele brouku." na slově brouku jsem si dala sakra záležet. ,,Ještě jednou mi řekneš kotě, tak slibuji že se svých potomků nikdy nedočkáš. Jasný?" řekla jsem a už si normálně stoupla a vydala se pryč. Jak jsem vyšla ze hřiště slyšela jsem jak kluci dostali záchvat smíchu. Jen jsem nad tím pokroutila hlavou a nasadila si sluchátka znovu do uší.
Konečně doma, pomyslím si a rovnou vlezu do sprchy. Nakonec se navečeřím, převleču a nařídím budíka na zítřejší školu a zalezu do postele. Moje poslední myšlenka směřuje k tomu koši co jsem dala.
