Ahoj všichni nebudu zdržovat a jdu se pustit do toho. ;) <3
O měsíc a půl později
Už delší dobu mě často pobolívá břicho, zvracela jsem a přibrala na váze. Je to divné. Jacob si o mě dělá strach a proto dnes až se Jacob vzbudí tak zajdeme za dědou Karlajlem, aby mě prohlédl. Je 09:00 hodin ráno a
Jacob se právě vzbudil.
On: Snídali si už?
Já: Ano, měla jsem cereálie s mlékem, ale snědla jsem toho málo udělalo se mi z toho trochu špatně. Co budeš snídat ty?
On: Teď nic nemám hlad.
Já: Dobře. Když nebudeš jíst tak můžeme vyrazit k dědovi.
On: Dobře jdeme.
Popadl mě do náruče a běžel se mnou až k vile. Když jsme zazvonili otevřela nám teta Alice. Jako obvykle jsme šli do obýváku, kde se spokojeně bavila celá rodinka. Když nás uviděli táta s mámou začali nás jako vždy objímat.
Bella: Ahoj zlato dlouho jste tu nebyli, proč jste nepřišli?!.
Já: Ahoj mami promiň, ale teď se kvůli tomu netrap už jsme tu!...
Kde je děda? Potřebuju s ním mluvit.
Bella: Je u sebe v kanceláři.
Já: Jacobe prosím zůstaň tady.
Jacob: Ale já..
Já: Prosím, potom ti vše povím.
Uklidnila jsem ho.
Jacob: Dobře, ale opravdu vše.
Zaklepala jsem na dveře a vstoupila.
Já: Ahoj dědo.
Karlajl: Ahoj Renesmee. Proč jsi ke mě přišla? Trápí tě něco?.
Já: Ano trápí. Už delší dobu mě často pobolívá břicho, zvracela jsem a přibrala na váze. Jacob už si o mě dělá starosti, tak jsem radši zašla za tebou.
Karlajl: Dobře, polož se na křeslo a vyhrň si tričko. Jenom se tě ještě zeptám jak dlouho to už trvá?.
Já: Už asi tak měsíc a půl.
Karlajl: Dobře.
Začal mi po břichu mazat nějakou mastičku nebo co to bylo a přejíždět po ní nějakým přístrojem a přitom se díval na nějaký monitor. Potom toho nechal a podal mi kapesník, abych si tu mastičku nebo co to vlastně je mohla utřít z břicha.
Karlajl: Už se můžeš posadit. Mám pro tebe dobrou zprávu.
Já: Vážně? Řekla jsem nervózně.
Karlajl: Ano.
Já: Tak už mě nenapínej a řekni mi to.
Karlajl: Dobře. Takže Renesmee si v půlce prvního měsíce těhotenství. Gratuluju.
Já: Co? Tak to jee. Úžasné!! Byla jsem z toho v šoku, ale za to jsem byla nesmírně štastná.
Karlajl: Měla by si to povědět ostatním maminko.
Zasmáli jsme se.
Já: A víš jestli je to holčička nebo kluk? Určitě jim to řeknu.
Karlajl: To ještě nevím na to je ještě moc brzo, ale až budeš ve více měsících tak to už půjde poznat.
Já: Moc se těším. Tak už radši pujdu, pujdeš se mnou? Jsem hrozně nervózní.
Karlajl: Ano, a neboj dopadne to všechno dpokoje, Tak pojď jdeme.
Otevřeli jsme dveře do obývacího pokoje, kde už všichni čekali hlavně Jacob co jim řeknu.
Jacob: Co jste zjistili si v pořádku? Řekl nervózním hlasem.
Karlajl: Tak už je nenapínej a řekni jim to.
Všichni už na to netrpělivě čekali. V duchu jsem se hrozně bála, protože jsem nevěděla jaké budou mít na to reakce. Obejmula jsem Jacka, pohlédla k němu, dala mu ruku na své břicho a řekla. Budeš tatínkem.
V celé místnosti se ozval jásot se samými radostnými hlasy. Jacob byl hrozně štastný že bude tatínkem a políbil mě na tvář. Všichni nám potom začali gratulovat. Pak už jsme se s nima rozloučili a šli domů. Kde mě Jacob vzal do náruče a nésl do pokoje kde mě posadil na sedačku, přikril mě dekou, masíroval mi nohy a udělal večeři a tak dál mě furt obskakoval i přesto že nemusel. Když jsme byli unavení šli jsme do ložnice spát, kde jsme usli sladce v obětí toho druhého.
Pokračování příště. ➡↪
Ahoj všichni doufám že se vám kapitola líbila, na té další kapitole bude pokračování. V této kapitole je něco přes 630 slov. Určitě potěší nějaká ta hvězdička nebo komentář. Tak čauky Míša. :)
