Toto je pokračování předešlé kapitoli, bude trochu tramatizující a dramatické části, ale jen opravdu někde.
🕒 3 hodiny ráno
Já: Jacobe? Spíš?
Jacob: Spal jsem doteď. Stalo se něco?
Já: Promiň, bolí mě hrozně břicho a je mi blbě.
Jacob: Chce se ti zvracet?
Já: Trochu.
Jacob: Pojď půjdem na záchod. Třeba se vyzvracíš a udělá se ti líp.
Jacob vstane z postele a pomáhá vstat Renesmee, ale když odhodí peřinu ze svých noh začne křičet.
Renesmee: Jacobee!!! Já krvácím!!
Začne brečet..
Jacob: Co se to děje? Zavolám Karlajlovi ať přijde. Vydrž.
Renesmee: Dobře, ale rychle hrozně se bojím o dítě!!.
Telefonování
Jacob: Karlajle prosím tě honem přijeď k nám, Renesmee má bolesti a krvácí!!
Karlajl: Dobře hned jsem tam.
U Karlajle doma:
Bella a Edward: Co se stalo? Kdo volal? Šlo tě slyšet až do naší ložnice.
Karlajl: Jacob mi volal že Renesmee má bolesti a krvácí.
Bella a Edward: Cože?!! Jedeme s tebou!!.
Karlajl: Dobře, ale pospěžte si!. Nemáme moc času nazbyt.
Vyšli před vilu a rychle se rozběhli k Renesninému a Jakobovému domu. Když už byly u domu zazvonili a rychle jim otevřel Jacob.
Jacob: Pojďte rychle dál, co tu děláte Bello?
Karlajl: Nejdřív mi řekni kde je Renesmee!.
Jacob: Promiň je v ložnici na hoře.
Bella: Slyšeli jsme co se stalo.
Jacob: Aha, pojďte.
Běží po schodech na horu do ložnice. Odkud slyší křik.
Bella a Edward: Zlato!.
Renesmee: Mami, tati co tu děláte?
Jacob: Slyšeli co se ti stalo.
Karlajl: Jak dlouho už to trvá?
Renesmee: Už asi tak čtvrt hodiny.
Karlajl: Teď se na tebe podívám.
Renesmee: Mám strach.
Bella: Neboj se budu tu s tebou.
Renesmee: Dobře.
Když už mě prohlédl oznámil mi že se nemusím ničeho bát. Ale tak proč jsem teda krvácela a měla bolesti? Zeptala jsem se ho. On mi odpověděl proto, protože jsem na půl člověk a na půl upír takže budu mít obtížnější těhotenství. Dal mi nějaké léky na uklidnění a na spaní, potom se se mnou rozloučil a šel s ostatními domů. Jacob si lehl ke mě a oba jsme ještě usnuli. Byli jsme tak moc unavení že jsme spali až do dalšího dne. Když jsme se ráno vzbudily bylo mi po lékách mnohem líp. Celý den jsme nic nedělali jen se váleli v posteli, kde jsme si vykládali. A furt tak dokola. Pak nám večer zavolala máma jestli mi je už líp. Tak jsem jí řekla že ano. A pak jsme večer zase spali jak to tak bývá :D.
Ahoj doufám že vás tato kapitola moc nevylekala a že jste v pohodě. Tak čau Míša. :)
