Draivra

Je tu ještě někdo

Když jsem si na dračím ostrově povídala s draky zahlédla jsem v dálce ještě někoho. Nemohla jsem to nechat jen tak a proto jsem všechny draky ukryla a schovala se za keř. Bylo tu chvíli naprosté ticho a pak se ozvalo: ,,Haló, je tu někdo?";. Nevěděla jsem kdo to je a tak jsem na něj zautočila. Nebránil se a tak jsem ho jen svým ohněm svázala. ,,Kdo jsi?"; Ptala jsem se. ,,J..j..já sem nebo teda sem aspoň byl Kuba. Nevím co se mi to stalo ale tobě se to stalo nejspíš taky a teď by si mě měla pustit docela to pálí." Vyhrkl na mě. ,,Myslíš si, že když tohle řekneš hned budu skákat jak pískáš?. Nejdřív tě dovedu za hlavním drakem." Odpověděla jsem. ,,D..d..drakem?" Zeptal se.,,Ughh budeš se toho muset ještě opravdu hodně učit." Odpověděla jsem mu. Ale v duchu jsem si říkala, že jsem vlastně byla úplně stejná. Dorazili jsme k němu k nejmocnějšímu draku na světě- Niygayovi. A ten mu řekl nevím nerozuměla jsem mu moc dobře ale bylo to něco v tom smyslu, jako že je můj společník a má mi pomáhat a především mě chránit, jako bych tu jeho pomoc potřebovala... Ale jinakjsem mu nic nerozuměla. Pak si zavolal mě. Říkal, že je to ten na kterého mě už dříve upozornil. Pak mi pověděl, že celý jeho výcvik je na mě.,, no super další povinnost navíc" pomyslela jsem si. ,,Tak fajn začneme s výcvikem Dairone (jeho dračí jméno)." Řekla jsem. Cvičili jsme celé odpoledne a naucila jsem ho zatím pár základních kouzel ale jestli se někdy chce naučit mnohem vic kouzel měl by se začít pořádně snažit. Hrozně mi lezl krkem ale bude to asi hlavně tím, že jsme přesný opak. Já sem drak ohnivý zatímco on je drak ledový. No snad to s ním nějak přežiju.