Moje prvni laska

4.

"Ale ne, co budeme dělat?"

-Isabel-

Měla jsem pocit jako kdybych  něco slyšela ale ani jsem se neotočila a šla jsem dál za ostatními. Když jsme došli zpět do tábora všimla jsem si že ani Sára a ani Emily tu nejsou a ani nikde kolem, tak jsem zašla za vedoucí jí oznámit že se nám dvě holky ztratily. Tak  hlavní vedoucí pověřila jednu instruktorku aby nás tu všechny pohlídala jelikož se šla podívat po okolí jestli je nenajde. O hodinu později se vedoucí vrátila a řekla že je nenašla a já začala mít strach.

-Mezi tím u Emily a Sáry-

Em: "Už je to pár hodin, myslíš že nás najdou?" zeptala jsem se když jsme seděli naproti sobě u nějakého stromu.
S: "Já nevím ale měly bys jsme se zvednout a zkusit najít cestu." Podívala jsem se jí do očí a řekla vážně.
Em: "Ale za chvíli se začne stmívat nenecháme to na ráno?" zeptala jsem se.
S: Podívala se na mě prosebným pohledem. "Dobře, ale hned ráno se pokusíme najít tábor." Řekla jsem ji. Em se na mě jen podívala a kývla na souhlas.

Už se začalo stmívat a mě udivilo jaká může byt v létě zima. Emily si všimla že je mi zima jelikož jsem se začala klepat jako ratlík. Tak se posadila, podívala se na mě a řekla. "Jestli je ti zima můžu ti půjčit svou mikinu." "Ne díky nechci aby byla potom zima i tobě." Řekla jsem rozklepaným hlasem. "Tak mě tě nech aspoň obejmout a zahřát tě." Usmála se na mě a já jsem jenom kývla. Tak si ke mě Emily lehla a objala mě, nevěděla jsem co to právě cítím za pocit v těle ale začalo mi být nádherně teplo a bylo mi v jejím objetí tak příjemně tak jsem se k ní otočila čelem a zabořila jsem hlavu do jejího ramena. A v klidu jsem usnula v jejím náručí.

-Jen 309 slov v příběhu  ale slibuju že příští část bude delší a chtěla bych poděkovat všem co to čtou nebo se na to aspoň mrkli ;) I Love you guys :)