Moje prvni laska

5.

-Emily-
Ráno jsem se probudila a všimla sem si že na mě ještě spi Sára. Tak jsem ji opatrně vzbudila. "Sáro vstávej je ráno měli by jsme jít najít ostatní." Sára pomalu otevřela a promnula si oči.
"co takhle ještě chvíli ležet?" "A nebyl večer náhodou tvůj nápad vstát brzo a jít hledat ostatní?" tázavě jsem zvedla jedno obočí a zadržovala přicházející smích. "No jo vlastně, já zapomněla." Teď jsem se fakt začala smát a ona taky, je roztomilá když se směje.

-Isabel-

Sedím u nás ve stanu celkem v nervech a najednou ke mě přišla holka co se mnou, Sárou a Emily sdílí stan. "Ahoj já jsem Daniela." Poprvé se přišla představit je pravda že se s ní bavila hlavně Emily. "Ahoj já jsem Isabel." Podala sem jí ruku jak to mám ve zvyku. " Nevíš něco už o Emily a té svojí kámošce? Promiň nevím jak se jmenuje." "Jmenuje se Sára a bohužel o nich nic nevím ale vedoucí se je zase vydala hledat." "Dobře díky, mám strašný strach o obě ale o Emily trochu víc." "Já taky, a vy se s Emily znáte odkud?" Trochu jsem se usmála. "Z jednoho tábora a bydlíme kousek od sebe což je vítané vzhledem k naší situaci." "Jakou situaci myslíš?" začala jsem  být zvědavá. "Víš no...Emily je moje holka."

-Emily-
Procházíme se se Sárou po lese ale furt nic podle mobilu jsou 2 hodiny odpoledne. Ano obě máme mobily ale zatím jsme nechytli signál. Ale Sáru napadlo že by jsme mohly dojit na jeden kopec buď tam bude signál nebo aspoň něco uvidíme. Po asi půl hodině jsme došli na ten kopec a naštěstí tu byl signál!!! "Emily konečně můžem zavolat pomoc!" řekla Sára nadšeně. Naštěstí měla číslo na Isabel.

-Isabel-
"Emily je tvoje co?" Byla sem z toho trochu překvapená. "No.. Emily je moje holka. Promin ale nezasmát se tvojemu pohledu to prostě nejde." Řekla s ůsměvem na tváři a všimla jsem si že zadržuje smích. V tu chvíli mi začal zvonit mobil a všimla jsem si že je to Sára hned jsem to zvedla. "Sáro proboha jsi v pořádku?" Řekla jsem vyděšeně. "Jo jsme v pohodě Isabel. Mohla bys mi předat hlavní vedoucí?" Jen jsem souhlasila a běžela jsem za vedoucí která převzala mobil a hned se začala vyptávat. Po chvíli mi vrátila mobil a řekla jedné další vedoucí at na nás dá pozor. Asi 2 hodiny jsem se nervovala a najednou jsem viděla přijít hlavní vedoucí a za něma šly Sára a Emily.

-Emily-
Sára volala nejspíše s nějákou vedoucí po chvíli  položila mobil a řekla že máme zůstat na místě že ta vedoucí už ví kde jsme. zjistili jsme že sme asi hodinu od tábořiště. Po hodině čekání jsme konečně zahlídly vedoucí a obě jsme ji se Sárou objaly ani jsme nevěděli proč.
Po další hodině jsme konečně došli do Tábora tak jsme viděli Isabel a ta se na nás rozběhla se slzami v očích. Hned jak nás Isabel pustila tak nás vedoucí pustila do stanu tak sem se hned rozběhla k Daniele jsem tak ráda že ji zase vidím. 




Po delší době máme zase další část jsme strašně ráda že to čtete ;) Mám vas ráda lidi :*