Rodokmen

Daniel Harper

,, Drazí kolegové... chtěl bych zde vyložit podrobný plán toho, jak zvýšit prodej našich výrobků. Jak si jistě uvědomujete, prvním krokem k úspěchu je upoutání pozornosti našich zákazníků. Toho lze dosáhnout především spoluprací s jinými výrobci čokoládových tyčinek. Ve středu jsem kontaktoval ředitele výroby tyčinek Mars se zájmem o spolupráci s jejich úspěšně vydělávající firmou. Má žádost byla zamítnuta. Navrhuji vymyslet nové jméno pro naše vynikající jahodové kmeny v čokoládě. Jak se ukázalo již u tyčinek Mars, lidé šílí po výrobcích s názvem planet. Pojďme navrhnout nějaké jméno planety, které se hodí pro naší tyčinku." vysvětluji svůj plán kolegům v práci. Stouplo si pět členů rady. Jako prvního jsem ke slovu vyzval svého oblíbeného podřízeného Michaela. ,, Když dovolíte... rád bych konstatoval, že pojmenováním našeho výrobku zrovna jménem planety sluneční soustavy docílíme spíše posměchu, nežli masivním zvýšením prodeje. Tedy... lidé si budou náš krok vykládat tak, že kopírujeme jménem planety jméno jiné tyčinky, která má také název planety a budou se raději přiklánět ke koupi originálního výrobku Mars." shrnul výsledek Michael.

Upřímně, takovou odpovědí mě zcela překvapil. Vyvolal jsem Jamese Branyho velice inteligentního člověka, který s mým návrhem určitě bude souhlasit. ,, Jednoslovně souhlasím s Michaelem." řekl. ,, Dobrá pánové, uděláme to tedy takto... Kdo souhlasí s mým návrhem, ať zvedne ruku." prohlásil jsem klidně. Přihlásil se pouze jeden člen rady. Možná jsem ho ani neznal jménem. Ostatní byli s Michaelem. ,, Dobrá tedy. Tímto rozhodnutím končím dnešní radu. Zítra máte v práci za úkol vymyslet způsob, jak zvýšit prodej!"

Jdu domů unavený. Člověk se prostě snaží co nejvíce podpořit firmu a ostatní mu to zamítnou. Sakra! Ať něco vymyslí sami. Jsem vytočený na nejvyšší stupeň. Myslím že teď není úplně nejlepší mít v saku revolver, protože jestli najdu u nás doma toho grázla, ustřelím mu nemilosrdně palici a je mi jedno, jestli to bude Amy vadit!

Přicházím ke dveřím. Klepu na ně, abych nemusel vyndavat klíče. Nikdo neotevírá. ,, Amy, to jsem já, táta. Otevři!" křičím, aby mě slyšela. ,, Tati? Jsi to opravdu ty? Amy mi říkala, ať nikomu neotevírám." uslyším dětský hlásek. ,, Same. Otevři prosím. Jsem to opravdu já." řeknu uklidněným hlasem. Trhne dveřmi tak silně, až se s nimi praští do nosu: ,, Au! Teče mi krev." vykřikne. ,, Bež si to opláchnout pod vodou!" poradím mu rozhořčeně. ,, Amy by mi to pofoukala." dodá Sam. ,, Ale já nejsem Amy!" zvýším naštvaně hlas a praštím s tím ztraceným kufříkem z práce na zem. Sam tam pořád ještě stojí. ,, Řekl jsem běž si to opláchnout! Nepofoukám ti to. Nebudu ze sebe dělat šaška kvůli jednomu malému bebí!" neudržím se. Sam přede mnou uteče a já tam zůstávám stát jako úplný vůl. ,, Same. Odpusť mi to... Nechtěl jsem na tebe křičet. Kde je vůbec Amy?" řeknu, teď už klidně.
,, Já... myslím že šla ke kamarádce na nějakou oslavu." odpoví tiše chlapec.

Doufám že tam nebude ten grázl! Nedovolím aby mé dceři ublížil!

Tak, druhá část je na světě. Doufám že se vám také líbila a opět se omlouvám za gramatické chyby.