Rodokmen

Jacob Walker

,, Já klepu ty mluvíš." zasmál jsem se při příchodu ke dveřím domu ve kterém bydlí Ema. Amy mě očividně vůbec neposlouchala, protože její pohled směřoval k zemi. Něco jí trápilo. Nechtěl jsem se ptát proč je tak smutná. Možná by jí to rozesmutnilo ještě víc. Doufám že mě nepřestala mít ráda, když se ode mě dnes ani nenechala políbit.

,, Čau děcka! Doufám, že jste přišli střízliví, protože to tady dnes hodláme pořádně rozbalit. Že jo Amy?" ujišťovala se Ema, když nám otevřela.
,, No jasně!" křikla Amy, aby to vypadalo, že se také těší. ,, Bundy si hoďte kam chcete. Pařit stejně budeme na zahradě a potřebovat je nebudete, protože tanec a pití vás zahřejou." objasnila ještě a pak odešla na zahradu. ,, Bež klidně klábosit Amy. Bundu ti pověsím na věšák, pokud ho najdu." nabídl jsem se a Amy jen kývla na souhlas. Když odešla, vzdychl jsem si pro sebe. Co tu holku sakra trápí. Doufám, že se dnes trochu uvolní. Než jsem našel věšák, proběhl jsem úzkou předsíní okolo koupelny, kde si dva týpci poměřovali svaly na pažích. ,, Walkere? Jsi to ty? Chlape! Nějak si nám... ehm... zesílil!" zasmál se jeden z nich. ,, My se známe?" zeptal jsem se opatrně. ,, Jak si mohl zapomenout? Chodili jsme spolu na základku. Vzpomínáš?" upřesnil ten svalnatý hnědovlasý člověk. Opravdu mi nic neříkal. ,, Nejsi ty Jack? Ten co se pořád rval?" docvaklo mi znenadání. ,, Přesně!" řekl, chlapsky mě poplácal po rameni a odešel i se svým parťákem.

Když jsem splnil úkol, který jsem slíbil, vrátil jsem se na zahradu. Bylo teprve sedm hodin a tam už se pilo a tancovalo. Jeden z mých na základce nejméně oblíbených tanců. Ploužák. Teď už mi nevadí. Dřív jsem ho neměl rád, protože jsem neměl s kým tancovat.

Došel jsem pro Amy, jestli si půjde zatancovat. V prostředku obrovské zahrady tancovalo nejméně patnáct lidí, z čehož jsem usoudil, že když si půjdeme trsnout, ztratíme se v davu. ,, Nějak nemám náladu tancovat." odpověděla zklesle. ,, Možná až mě opijete..." dodala s drobným úsměvem na tváři. ,, To nebude problém!" ujistil jsem jí a křikl na mladíka u baru, aby připravil dvě koly s rumem. ,, Tak tě jdem opít." usmál jsem se na ni.

Posadili jsme se s Amy na chátrající barové židle a přišla k nám znovu Ema: ,, Jak si to tu zatím užíváte, vy dvě hrdličky?" ,, Kolik lidí z gymplu jsi sem pozvala?" zeptala se Amy. ,, Jen pár. Ostatní jsou spíše přátelé ze střední." odpověděla.

,, Emo! Všechno nejlepší!" křikl nějaký kluk a přitiskl k sobě Emu. ,, Konečně ses objevil! Už jsem se bála, že nepřijdeš!" odpověděla nadšeně a dala mu pusu. ,, Omlouvám se. Tohle je můj kluk Tommy. Poznali jsme se před měsícem v nějakém klubu." vysvětlila Ema a vyžahla zbytek koly z mé sklenice. ,, Ahoj! Já jsem Amy. A můj kluk Jacob." odvětila Amy. ,, Čau!" řekl jsem a chlapsky jsem ho poplácal po rameni, jako to předtím udělal Jack."
,, Byl jsi tu už někdy u Emy na oslavě?" šeptl mi Tommy do ucha, zatímco se Amy bavila s Emou. ,, Ne, proč?" zeptal jsem se. ,, Každoročně se tu pořádá soutěž. Chtěl bych tě do týmu. Jde o to, že jsou dva lidé. Jeden si vyleze nahoru na balkón a ten druhý zůstane dole. Ten na tom balkoně vezme flašku chlastu a začne ji pomalu vylévat tak, aby to ten co stojí dole mohl pít. Prohrává ten co má vypito nejméně láhví za dvě minuty a největší skvrnu od pití okolo sebe. Vždycky jsem to vyhrál já, jenže letos tu není můj parťák Billy, výborný nalévač. Budeš ho muset zaskočit. Jdeš do toho?" zeptal se. ,, Nevím jestli to zvládnu, ale můžu to zkusit!" zasmál jsem se.

,, Chlapi! Tady s Jacobem vám to dneska ve vysokochlastacím souboji pořádně natřem!" zakřičel Tommy.