Ona se dívá..

He is funny..

Pokusila jsem se rozsvítit, ale asi vypadl proud. No jistě, jak typické.

,,Mami?! Zas je po proudu!" zahalekala jsem a roztáhla jsem žaluzie. Venku byla tma jako v pytli. To vypadly i lampy? Ráda bych vám pověděla, že ano, ale ani jsem na ně nedohlédla. Taková byla tma. Otočila jsem se zpět k zrcadlu. Které jsem ani nemusela odhadovat kde je. To jediné zářilo temnou barvou. Ale tak moc temnou, že i v té temnotě, nemůžu to napsat jinak, tohle je supermega velká tma- vrhala stíny. Příliš mnoho náhod najednou. Ta zářivá funkce zrcadla se mi líbí a taky se teď hodí, když asi vypadla v celém městě elektřina. Do toho se ještě ozývá staré potrubí. Odráží se v něm vzduch a to vytváří pocit, že slyším hlas. Anebo to jsou Erikovy debilní vtípky. Jestli si myslel, že mě tímhle trapným "strašením" vyděsí tak se hluboce mýlí.

Erik je předseda školské rady a bydlí vedle v domě. Milionářský synáček si totiž myslí, že si může všechno dovolit. Hned zítra ho vyvedu z omylu.

Máma se stále neozývá... Zvláštní.

,,Mami??!" Nic.

Okamžitě jsem otevřela dveře a vyběhla za ní. No vyběhla... Jen takovou rychlostí jakou mi dovolila tma. ,,Mamí?" Volala jsem po cestě k ní. Párkrát jsem klopýtla, ale to mě nezastavilo.

Přišla jsem do obýváku... Myslím, nebylo nic vidět. ,,Kde jsi?" Zvolala jsem zoufale. No ano zoufale. Je náchylná na kolapsové stavy. Jestli tady v té tmě o něco zakopla a omdlela, nevím jak jí najdu.

Jako spása se mi před očima zatřpytila baterka, po které jsem okamžitě sáhla a rozsvítila jí. Na tu Erik asi zapomněl, HM?

Chvíli jsem okolo sebe šermovala světlem a rozhlížela se okolo sebe. Ale máma nikde. Sáhla jsem po mobilu, který jsem skrývala v zadní kapse u džín a zkoušela jí zavolat. Až poté co mi telefon oznamoval žádný signál, jsem si všimla, že mi od ní přišla zpráva.

Šla jsem nakoupit, tak nevyšiluj :)
Nechtěla jsem tě rušit když jsem slyšela tvůj horlivý rozhovor s kamarádkou.
A neboj, neposlouchala jsem..
Do hodiny jsem zpátky...Máma

Horlivý rozhovor? Myslí ten se zrcadlem? Asi ano.. No alespoň, že se jí nic nestalo.

Počkat, bez signálu? Erik si dává hodně záležet. I s baterkou jsem došla do pokoje, kde mě čekala velmi podivná věc. Zrcadlo bylo dál zahaleno černotou, ale tentokrát jakoby se hýbalo. To černé sklo vypadalo jako voda.

Tohle, je úžasné! To zrcadlo je dokonalé. Taková zrcadla nemají ani moje spolužačky a ty jsou hodně v balíku.

Přistoupila jsem k němu blíž. Bylo to nádherné, neuvěřitelné, co ti skelníci všechno dovedou. Toto je opravdu mistrovský kousek. To černé sklo nyní vypadá jako temné moře. Zajímalo by mě, zda je to pouze optický klam, nebo jestli je to vážně nějaká specifická hmota. Jen jediný malý dotyk.. Jen jeden...

Přistoupila jsem k němu a pomalu natáhla ruku. Podiveně jsem obdivovala každičkou píď, každičký centimetr.

Chtěla jsem si na to posvítit baterkou, tak jsem jí zapla a namířila přímo na zrcadlo. V tu chvíli se ozval příšerný skřek. Dokonce tak strašný, že i já jsem si musela zacpat uši a kleknout si na zem. Bylo to příšerné. Když křik ustál, vzhlédla jsem k zrcadlu. Stálá v něm žena. Oči měla sklopené k zemi. Měla černé havraní vlasy a na sobě potrhané a poničené černé šaty. Na krku se jí leskl velký kříž potřísněnný červenou tekutinou. Nejspíš krví.

Postavila jsem se a hlasitě se rozesmála. To se ten kluk na nic lepšího nezmůže? Dost ubohý..

Oči osoby v zrcadle na mě nyní upíraly zlostný pohled. Takový, který se mi vrýval do duše a hledal všechna moje pochybení, jakých jsem se kdy dopustila.

****

Moc se všem omlouvám, že vychází kapitola tak pozdě.. Já už jí měla v úterý, jenže se mi vymazala.. Tak jsem ji sepisovala alespoň nějak přibližně.. Bouhužel kvůli tomu o něco kratší..

-Wolfy