Ona se dívá..

Hospital

Je mi těžko. Všechno mě bolí a ten zápach nemocniční dezinfekce mi na štěstí taky moc nepřidává. Počkat co? Nemocnice?!

Zprudka jsem otevřela oči a snažila se vylézt z postele. V tu ránu jsem ale zjistila, že mi do žíly proudí kapačka a ruce mám připoutané k posteli. Na oknech je speciální těsnění a všechny ostré předměty mimo můj dosah. Dokonce mi obě zápěstí zdobí nepěkné obvazy, již prosakující krev. A víte co je horší než zápach nemocnice? Zápach nemocnice smíchaný s pachem krve. Vím o čem mluvím, za to absolutně netuším jak jsem se sem dostala.

Najednou se otevřeli dveře, ve kterých jsem zpozorovala postaršího doktora v bílém plášti. Vypadal mile.

,,Jak se cítíte, slečno?" promluvil a posadil se na židli vedle mě. Chtěla jsem se posadit taky, ale pouta na rukou a následná dosti štiplavá bolest mi to znemožnila.

,,Cítím se jako v blázinci. Doufám, že je to jen nové nemocniční zařízení. Chci vás jen upozornit, že se mi vůbec nelíbí a byla bych ráda kdyby se vrátilo to staré,"

,,Jste v psychiatrické léčebně a já budu váš doktor. Mé jméno je Dick McCoyt," pokýval a začal mi kontrolovat obvazy.

,,To je, ale kravina! To se mi jen zdá! Co bych tady asi tak dělala...?" Na to mi už neodpověděl, jen mi začal sundavat obvazy. Když je sundal, nemohla jsem uvěřit svým očím. Ruce jsem měla hluboce rozřezané.

,,To jsou ruce někoho jiného, že?" ne... Opravdu mě nenapadl lepší argument.

,,Chtěla jste se zabít," vytáhl něco co si přinesl s sebou a začal to připravovat na stolečku.

,,A jsem blázen, ne? Víte jak to muselo bolet?! To bych si nikdy neudělala! A navíc si nic nepamatuju"

,,Rozbila jste zrcadlo a pořezala se," no když na to tak koukám "spíš rozřezala"

A pak mi to došlo. Vzpomněla jsem si na to zrcadlo, na ty oči...

,,To ta holka v zrcadle!"

,,To se starožitným vzorem, jste rozmetala na kusy a jedním ze střepů jste si takto ublížila"

,,Aspoň nějaká dobrá zpráva," oddychla jsem si. Milou dívku ze zrcadla potkat již nechci.

,,Prosim?!"

,,Ale doktore! To mi udělala ta holka v zrcadle! Nikdy bych si neublížila," na to jen zakroutil hlavou a pustil se do zkoumání mých ran. Štípalo to, neříkám, že ne, ale dalo se to vydržet.

,,Takže váš problém jsou zrcadla?" pustil se do výslechu.

,,Tss..." sykla jsem bolestí ,,Ne... Jen to jedno. Byla v něm holka. A podle všeho si mě moc neoblíbila" poukázala jsem na své rány.

,,Byla jste už někdy u psychologa?"

,,Proč bych chodila k psychologovi? Copak jsem blázen?" proti téhle mé poznámce dost protestoval. ,,A ty své doktorské kecy si nechte. Já sem nepatřím!"

,,A proto jste se pokusila o sebevraždu, že? V tomhle světě vám nikdo nerozumí-"

,,Říkám dost těch doktorských keců!"rozčílila jsem se ,,To není pravda. Za to může ta holka ze zrcadla,"

,,Takže kvůli dívce v zrcadle jste si ublížila?" došil mi první ruku.

,,Já se nepokoušela zabít!"

,,Chtěla jste se jen zbavit bolesti, že? Chtěla jste jí přebít tou fyzickou,"

,,Já si vážně nevzpomínám na to že bych se řezala jako nějakej psychopat. Na to se mám až moc ráda," protestovala jsem.

Najednou se otevřely dveře. Stála v nich sestra a držela zrcadlo. Na příkaz doktora mi ho podala. Radovala jsem se, že mu konečně dokážu, že nejsem šílená, ale stalo se něco co jsem nečekala. V odraze jsem nebyla já, ale ta ze zrcadla. Já jsem byla ta ze zrcadla...

--------------------------------

Fajn, je to trochu zamotané, ale to se vše vysvětlí v dalším díle. :D Chyběla jsem váám?