Pod kápí osudu

Pod kápí osudu ( část 8)

Damašek

Hldíka na věži sledovala své kolegy v kasárnách. Jak také hlídkují, neuvidí-li přízrak. Monoho nových válečníku přezdívalo assassiům přízraky. Někteří v ně dokonce neveřili. Přesto napětí stoupalo. Velité vojsk se sjížděli a vojáci nervozné skládaly hlavy v táborech. Jeden z dvojice hlídkujících uslyšel rozbití džbánku. Otočil se, ale viděl jen omráčeného kolegu. Tělo bezvládné a hlava otočená tváří dolu napůl ležící na schodišti. Nervozně šel ke kolegovi. Uslyšel kovové cvaknutí. Rychle sáhl po jílci meče a pomalu se otáčel. Za zády mu stál hašašín. Oči temné a čepel se jen leskla. Strážný jen na chvíli mrkl po kolegovi. Ale uviděl krev, která stékala po schodišti. Tasil meč. Ale to už cítil čepel, která mu prošla krkem. Tak tiše tak rychle. Assassin se jen podíval na svou práci. A poté se přehoupl přes okraj veže a začal po straně ukryté ve stínu šplhat níže.

Richard II nádvoří pevnosti

Celý den snášeli na nádvoří mrtvé vojáky z města. Bylo jich málo a umírali nenápadně. Toto nebyl nikdo od Nera. Toto byly normální assassini. To čeho se Nero obával. Posel dorazil brzo zrána, nesl zprávu o přepadených konvojích. A táborech. Nejdou po nikom vysoce postaveném. Richardovi vystala myšlenka. Hašašíni a Nero nespolupracují. Nemohou, vedou mezi sebou válku. Proč to tedy má vypadat že ano. Tento konflikt se pomalu začíná. Musí ho skončit dříve než nabere na síle. Ticho před bouří je pryč. A začíná se blýskat. Kolik času ještě zbývá do bouře.

Střechy přístaviště Limasol

Lucio se rozhodl procvičit na čerstvém mořském vzduchu. Ladně a bez problému přecházel po střehách a přeskakoval úzké uličky. Tolik krutých zranění už utržil za dobu co je assassin. A přesto se stále zdokonaluje. Bude připraven bojovat kdykoliv ho někdo vyzve. S čím nedokázal bojovat byla jeho mysl. Dříve to bylo snadné, měl svůj úkol a to bylo vše. Poté měl svou pověst. Nyní však polovina jeho myšlenek byla na Teresu. Která nechtěla mluvit, chtěla být sama. Držela si odstup. A Lucio veděl že brzy odjedou. Co neveděl bylo však to jestli Teresa pojede s ním. Obával se, že se prostě už jednou nevrátí z trhu a zase někam zmizí. Jednou už to udělal. A nyní, když měla všeho dost, by se to mohlo stát znova.

Hostinec U Nože

Dios se znovu zaplet do hádky. Dva sedláci se přeli o to kdo je lepší bojovník. Dios se usmál ,a navrhl že to ověří. Ovše to oba sedláky namíchlo k nepříčetnosti. Jeden skočil Po Diosovy a druhý už tahal ze stolu džbán. Dios prvního udeřil a shodil mezi židle vedlejšího stolu. Boužel na těchto židlích seděli lidé. A ti se nenechali pobízet k šarvátce dvakrát. Celou situaci uklidnil až hostinský. Vyšel z kuchyně. V ruce třímal velkou řeznickou sekeru, a čekal co se bude dít. Sedláci narovnali stoly. A Dios i společnost od vedlejšího stolu zaplatily za útratu. Sedláci následovali jejich případu a pomalu vyšli ven. Tam se celá pětice vhrla na Diose. Díos nakopl prvního ze sedláku a druhému uštědřil pravý hák na čelist. Byl si dobře vědom toho, že stojí u dveří. A tak jich hned využil. Hned co se po něm vrhl první z trojice hostí. Udeřil ho dveřmi do obličeje. Tím se zbavil prvního z pětice. Zaujal postoj a pokynul pěstí v kožené rukavici jednomu z dvojice. Boužel dvojice hostí se na sebe podívala a zaútočili najednou. Dios uhnul prvnímu druhého udeřil do břicha. Loktem se hnal po tom, kterému uhnul a úder našel své místo. Sedlák co se zvedl ze země, měl vyhozenou čelist a vztek ve tváři. Dios se usmál naznačil úder pravačkou a levou zasáhl tvář sedláka. Ten se odporoučel k zemi. „ O jednoho míň nechete to vzdát." Křikl posmešně Dios. Dvojice od stolu vzala kamaráda, který dostal dveřmi a využil šance k ústupu. Dios zůstal sám proti poslednímu sedlákovi. „ Začneme z hurta." Řekl Dios. A zaútočil. Tři rychlé údery na obličej následoval zvedák a hák na žebra. Sedlák se složil a zůstal ležet. Dios si odplivl. Utřel pot z čela a vydal se do klidnějšího hostince.