Pod kápí osudu

Pod kápí osudu (část 9)

Nadvoří nedaleko skrýše Temných Assassinů

Ankreas a Dios procházeli kolem šibenice. Byla postavena asi nedávno. Dost zvědavců kolem ní stále okounělo. Ankres a Dios se začlenili do davu a poslouchali. Z rozhovoru vyslechli, že ty dva oběšení jsou assassini. Richardova stráž je chytla v přístavu, když vraždily na lodích. Oba je dovlekly sem a oběsili. Jako výstrahu všem. Lidé si stežovali ve všech městech se začíná klidněji žít. Ale v Damašku stále pevně vládnou křižáci. A co hůř od doby kdy zabily ty další assassiny už se křižákům nikdo nepostaví. Ankreas vstoupil do hovoru. „ Jaké další assassiny?" Dva lidé stojící pod podiem si ho změřili pohledem, ale pak pokračovali. Rozradostněně že vědí něco co tento cizinec ne. „ Před několika týdny se assassini vyrojili jako vosy. „ řekl jeden. „ A zabíjeli křižáky, útočily neúnavně." Dodal druhý. „ Poté však Richard II vyhnal do ulic další křižáky jako lovce." Povzdyhl si první. „ Od té doby byly popravy na dením pořádku, až chytly zdá se i tyto poseldní." Dodal druhý. „ Od té doby se assassiny zase stáhli a zmizeli." Pokračoval první. „ Jediný, kdo přežíval byl ten jak se jen jemnoval ?" Druhý se zamysle a poté řekl. „ Lucio jeden z Temných assassinů." První souhlasně pokýval hlavou. Ankres už dál neposlouchal a vydal se za Diosem k úkrytu.

Skrýš Temných assassinů, podvečer

Horacio rozložil na stůl jednu z map Damašku co zde měl. Zakreslil na ní zhruba změny ve městě, hlavně obvyklá stanoviště stráží. A začal rozdávat úkoly. Ankreas měl dohlížet na okolí skrýše a jakéhokoliv nepřítele odpravit nebo zajmout. Ostatní si rozdělili každý jednu část hradeb a okolí pevnosti kde dnes večer zasejí hrůzu. Nad Damaškem se stahovala mračna.

Ankres vykráčel před skrýš a usadil se v blízkém hostinci, z kterého měl vyborný výhled na skrýš. Odepnul dýku od pasu, aby mu nepřekážela a položil si jí na stůl. Obědnal si u hostinského, a sledoval ulici ,která se pomalu vylidňovala. Začínalo se smrákat a vzduch pomalu chladnul.

Hostinec U tří Lvů

Dios v klidu vešel v kápy do hostince. Nejbliží hostinec u pevnosti křižáků. Postupně si jí zde zařídili jako britskou hospůdku. Křižáci sem rádi chodili po službě. Chvástali se zde, místní moc nepotkávali a tak se cítili jako doma. Alespoň na chvíli. Když Dios vstoupil,hostinský se na něj podíval, a hned zbělel jako stěna. Věděl kdo přišel ,bylo mu to jasné. Nikdo nebyl dost odvážný nebo hloupý aby rušil Křižáky přímo v jejich hospodě. Navíc po lovech na assassiny. A teď tu stál jeden z temných assassinů, kterého asi omrzel život. Hostínský zkřivil tvář, a naznačoval ať odejde. Rytíři se vesele bavili a nového příchozího si zatím nevšimli. Dios pomalu kráčel po podlaze pokryté drobnou vrstvou písku. Došel až ke stolu, kde se bavící skupinka opíjela. První rytíř pootočil hlavu jako by čekal co chce zase ten hostinský. Uviděl však Diose. A ten kratičký úsměv. Pěst zasvištěla vzduchem a srazila rytíře ze židle pod stůl. Kde schytal ještě jeden rychlý kopanec do hrudi. Skupinka byla zaskočena. Ale to už Dios bral druhého a táhl ho ven. Poslední dva vyskočili, a převrhli při tom stůl. Dios odjistil čepel a gestem jakoby propouštěl rytíře. Ovšem jak se ruka pomalu ztrácela ze sevření čepel mezitím řezala do krku hlubokou ránu. Dios pustil rytíře, který ze zachroptěním spadl na zem. Velitel se pomalu zvedal zpod stolu. Dios uchopil židli do jedné ruky. Dva vyzyvatelé si vyměnili kratičký pohled a vyrazili z meči v rukou proti neozbrojenému Diosovi. Ten se rozmáchl a židlí udeřil jednoho z dvojice. Ten upustil meč, a sesunul se k zemi. Mezi zbytky židle, která se o něj roztříštila. Výpad rozsekl Diosovy kus látky na rameni. Pěstí a následné bodnutí skytou čepelí však ukončilo jedno pro vždy život vyzyvatele. Dios přešel k poslednímu ze čtveřice. Ten se však smál. Dios veděl že co nevidět sem příjde pět nových čerstvých strážných. Udeřil smějícího se velitele do úst. A ten se sesunul na židli. Dios sebral ze stolu dýku. Chytl rytíře za ruku a vytáhl ho do sedu. „ Jsme tu pro vás a brzo se nám budete muset postavit." Pronesl tiše Dios. A bodl. Otočil se, srovnal si kápy a odešel. Velitel sténal a proklínal assassina. A snažil se Vyndat dýku, která prošla jeho rukou i deskou stolu.

Střážní vež nedaleko pevnosti

Poslední ze strážních veží, která byla obsazena. Richard byl nucen opustit většinu pozic ve městě. Jemu to však vyhovovalo, chystal útok. Ne se bránit ve městě. Nechal jen to nejnutnější pro svoje bezpečí. Jednu Pevnost a několik strážných věží, které hlidají přístupové cesty ze všech čtyř stran. Co Richard neveděl, že vojáci už na věže dávno nechodí. Přišlo jim to zbytečné a riskantní. Nechtěli se setkat z assassiny. A tak zůstala jen jedna ta kterou Richard nechával z oblibou kontrolovat. Právě nyní, když slunce pomalu zapadalo však na ní seděl Fezio. Hleděl upřeným pohledem na poklop na vrchu veže. Nepatrně se pohnul. Poté se pootevřel a následně ho ruka rytíře odsunula , aby se mohla objevit i druhá ruka. Fezio měl připravenou dýku v ruce. Tichým krokem přešel k Poklopu. Objevila se vněm hlava a ruce zabraly aby se rytíř ve zbroji dostal nahoru. Fezio jediným rychlým pohybem prořízl krk. Krev z tepny vystříkla a nechala na podlaze věže dlouhou stopu. Ruce povolily. A tělo se sesunulo po žebřiku dolů. Při pádu se zvrátilo a začalo padat až na dno veže. Fezio zavřel poklop. A přešel na okraj veže v klidu se spustil a začal slézat dolů. Ještě dnes zkontroluje tři věže. Ale pochybova,l že se do nich ještě vůbec někdo odváží.

Přístaviště

Dvoučlená hlídka kráčela a kontrolovala lodě uvázané u mola. Vypadali znuděně a zbroj na sobě měli jen lehkou. Horacio stál v přítmí jedné z mnohých uliček. V ruce třímal dopis od Nera. Měl ho nechat u mrtvých. Nero se rozhodl nic nenechat náhodě a vybral i bojiště. Touto dobou se tam již jistě lodě blíží.
Horacio upevnil vzkaz za opasek. A počkal až ho stráže minou. Poté odjistil čepele. A vykročil ze tmy. Došel pomalu ke strážným a dvěma údery zabodl čepele do zad strážných. Oba se sesunuly. Horacio jednoho z nich otočil a vzal mu dýku. Místo ní do pouzdra umistil vzkaz. Dýku zabodl vedle těla do země. A odkráčel opět do tmy postraní uličky. Zde vylezl na zeď a přeskočil do vedlejší slepé ulice.


Stáje mimo pevnost

Jedna stáj stála mimo pevnost ve vedlejší ulici. Dříve byla potřeba, ale nyní nebyly pevnost ani z poloviny plná a tak se tako budova stala skladem méně důležitých věcí. Mimo jiné také některých zbrojí, šípů, zástav. Stanů a dalších drobností jako látky co rytíři nakoupili. Seskočil na střechu stájí. Obhlédl terén a čekal ,jestli se někdo objeví. K jeho překvapení bylo všude ticho. Seskočil přímo před stáj. Nikdo tam nebyl. Vešel tedy dovnitř. Nalezl tam jednoho rytíře, který si užíval vína. Měl dost upito. Ale stejně ještě stihl vyskočit na nohy. Lucio se usmál. Vyšel ven. Opilec ho následoval vrávoravým krokem. Lucio vyskočil na zeď a přelezl jí. Opilec se usmál a začal zeď obcházet. Lucio se však vyhoupl znova na zeď a vrátil se zpět. Uplně neslyšně se spustil dolů a vešel do stájí. Vzal jednu z uložených loučí a zapálil jí o ohniště. Procházel, až došel k látkám. Odhodil louči a vrátil se zpět na začátek stáje. Sebral další louči, opět jí zapálil a hodil do hromady loučí. Téměř okamžité vzplály. Lucio se usmál a přešel ke dveřím. Najednou uslyšel klení ožraly, který se vrátil zpět. A jistě viděl mnoho světla. Lucio rozrazil dveře. A udeřil jimi ožralu do tváře. Ten se sesunul a zůstal omračený ležet. Lucio ho chytl a odtáhl ke kamenné zdi a opřel ho. Aby měl pěkný výhled. Lidé začali vycházet a schánět vodu aby nezačaly hořet i střechy okolních budouv. Lucio v nastalém zmatku odešel ulicemi. Ale už nyní si někteří lidé začali šeptat že temný assassini se vrátili.


Druhý den Brzké ráno Damašek

Horácio už vstal a sledoval ze střechy pevnost. Kde se nyní určitě dějí velké věci. Ostatní ještě spali. Včerejší noc přinesla mnoho krve. Ale to už může být poslední krev. V této válce. Horacio byl spokojen svůj úkol zvládl a zanedlouho se spojí z Nerem.

Pevnost Damašek