24 Presents (Harry Potter) ✔️

Tenth present

Ručičky hodin ukazovaly, že je sedm hodin. Byla jsem oblečená do červených šatů, červených bot, přes sebe měla černý kabát, kolem krku řetízek a na prstu prsten. Všechno od něj, samozřejmě. Stále sem měla u sebe neviditelný plášť a Pobertův plánek, takže si nikdo nevšiml, že jsem oblečená jako na ples.
Měla jsem husí kůži. Nevím, třeba to opravdu bude Brumbál.
Mrzelo mě, že jsem od pana neznámého nedostala spodní prádlo a silonky. Mohla bych být oblečená celá od něj. Bože, já byla úchylná...
Pomalu ubýhaly hodiny a mé nohy se unavovaly. Bylo zrovna třičtvrtě na dvanáct. Chtěla jsem se vrátit na kolej a zachumlat se do peřin, jak to už udělalo spoustu jmen na Pobertově plánku.
Jenže, připomínala jsem si, musím vydržet tady před sovincem...
A taky se mi to vyplatilo.
Černočernou tmou se ke mně dralo světlo, vycházející z konce něčí hůlky. Nestihla jsem přes sebe přehodit plášť.
„Hermiono?“ zeptal se cizí hlas.
Ani na slovo jsem se nezmohla, a to jsem si myslela, že jsem výřečná.
V dálce odbyly hodiny půlnoc...

•••

Bylo kolem jedenácté a já psal dopis. Zase Hermioně, samozřejmě. Tentokrát jsem jí chtěl zase poslat rudé růže, věděl jsem, že ty staré musely již usychat.

Drahá Hermiono,

posílám ti růže. Ano, už zase. Jsem si jistý, že tamty usychají... Jak bych si tě přál vidět v těch rudých šatech, které jsem ti poslal. A jak bych si přál, abys svou hlavu položila na mé rameno...
A jak bych si přál, aby se naše rty spojily...
Miluju tě, Hermiono, jestliže ten spalující pocit v mé hrudi a pocit nadýchání znamená lásku...

Si pro mě to nejdůležitější...

Sice bylo brzo, nějaký líbající pár by mě mohl zastihnout, ale já z nějakého neznámého důvodu šel do sovince. Nevím proč... Chtěl jsem si asi přispat, čemuž se nemůže nikdo divit...
Nikoho jsem nepotkal až na jednu osobu. Chodila sem tam dokola a já se chtěl vytratit.
Jenže jsem poznal, kdo to je...
„Hermiono?“ řekl jsem a hlas se mi zatřásl i přesto, že jsem se snažila znít v klidu.
Měla mé šaty! Takto si ji uložím do paměti.
Hermiona nic nekomentovala a já jí to neměl za zlé.
V dáli se ozvaly hodiny. Byla půlnoční...

Jsme devátí v povídce ❤ Mockrát děkuju :O
Zítra se dočkáte, kdo to je :P Kdo chcete, aby to byl? :O