24 Presents (Harry Potter) ✔️

Eleventh present

To není možné! Je to poslední člověk, který by mě napadl. To už by byl snad pravděpodobnější Ronald, a to by musel vyhrát loterii, aby byl schopný zaplatit všechny ty dárky. A nebo ten člověk přede mnou jde do sovince kvůli něčemu jinému. Ano, to dává smysl! Toto všechno mi v hlavě prolétlo ani ne za vteřinu.
„Neměla bys být v posteli?“ Odkdy mi tyká?
„Pane profesore,“ Nebyla jsem si jistá, jestliže ho mám takto zrovna v tuto chvíli oslovovat. „Měla, ale já mám tady tajné poslání.“
„Jaké pak?“ Nezněl jako ten autoritativní Severus Snape, jehož jsem znala z hodin lektvarů.
„Důležité, pane profesore,“ odtušila.
Náhle se přesně za Snapeovými zády vynořil Filch.
„A koho tu to pak máme?“ zeptal se svým slizkým hlasem.
„Jak vidíte, tak mě a tady slečnu Grangerovou.“ A nasadil svou neproniknutelnou masku i přesto, že by Filch nebyl schopný vyčíst z jeho tváře nic, i kdyby se tak nehlídal.
„Ale pročpak slečna Grangerová není v posteli?“ Poznala jsem na jeho obličeji, jak mi chce dát školní trest.
„Máme tady důležité poslání, jež by moták jako jste vy, určitě nepochopil,“ zalhal Snape a úmyslně kladl důraz na slovo „moták.“
„Jste si jistý?“
„Jsem. Když jste ani nepochopil, že máte vypadnout...“
Filch si ještě něco mumlal pod vousy. Paní Norisová šla poslušně za ním.
„Slečnu Grangerové, Hermiono, pojďte, pojď, do mého kabinetu.“ Neporučil mi to, byla to pozvánka. Kývla jsem na ní.
Cestou k němu jsme již na někoho nenarazili.
„Ocenil bych, kdybyste o tomto s nikým nemluvila,“ požádal mě, když jsme se ocitli v jeho kabinetu.
„Co máte na mysli?"
„O těch dopisech...“ Do jeho křídového obličeje se vloudila matná červená. Teď by ho měl někdo vyfotit!
„S nikým o tom v poslední době nemluvím.“
„Četl je snad někdo?“
„Harry první dva,“ přiznala jsem.
„Zase ten Potter...“
Promiň, Harry, omluvila jsem se mu v duchu.
„Můžu tě o něco požádat?“ Ozval se Snape a chytl mě za ruku. Naskočila mi husí kůže.
„Pravděpodobně.“ Musela jsem si nechat zadní vrátka.
„Přijď sem znovu o půlnoci...“
„Proč?“ Začínala jsem se ho bát.
„Prosím,“ vydechl.
„Příjdu, teda...“
„Děkuju.“
Vzal mou ruku do svých a políbil jí. Na mém obličeji se uhnízdil úsměv. Že by toto udělal Severus Snape by mě nikdy nenapadlo...
Asi mě to nemělo tolik překvapit... Tak proto Nebelvíru nestrhával body...

Jsme pátí v povídce :O
A já musela napsat Snamione... Nezabijte mě, ale Snamione je tak málo... :(