Dokážu je zachránit?

Pravda

Pohled třetí osoby:

Kluk dorazil spolu se svými kamarády tam, kde dívka nyní žila. Podle předpokladu narazili na jejich nepřítele na kluka, který za vše může, strhla se horlivá diskuze každý měl co říct a jak se tam spolu tak dohadovali vůbec si neuvědomovali, že je slyší i někdo jiný a sice dívka pro kterou si přišli. Vsadím se, že kdyby věděli že je slyší tak by někteří, ani nějaké z těch věcí, které zazněly neřekli...

Pohled Niki:

Slyším nějaké hlasy, jak se hádají. Sejdu tedy dolů podívat se, co se děje, raději se schovám za roh, aby nikdo nevěděl, že tu jsem. ,,Vy máte ale odvahu sem přijít" slyším posměšný hlas Patrika. ,,Přišli jsme si pro Niki, řekneme jí pravdu." řekl Vašek. ,,Přesně tak" přitakal Jirka. ,,Vážně a proč jste tu tedy všichni, přoč sem nepřišel jen jeden z vás?" ptal se jich Patrik. ,,Protože nám všem na ní záleží a máme jí rádi" řekl ostře a odhodlaně Marek, zase po tak dlouhé době vidím ty jeho studánkové oči. ,,Aaa řekl bych, že některým z vás na ní víc než záleží co?" uchechtl se Patrik ,,Víme, že si jí upravil vzpomínky, protože je nemožné aby tě milovala potom všem, co jsi udělal." řekl rozčileně Vašek a já jen s napjetím očekávala patrikovu odpověď. ,,Teď se mi moje podezření buď potvrdí nebo vyvrátí" pomyslela jsem si. ,,Máte pravdu, ta chemikálie do které skočila jí upravila vzpomínky, takže mi bezproblému uvěřila moji verzi, kterou jsem jí pověděl" řekl Patrik s naprostým klidem, kdyby jen věděl, že ho slyším. V tu chvíli se mi jako zázrakem všechno vrátilo. To jak se s každým z nich loučím, jak skáču a jak se probouzím u Patrika, kde mi následně vypráví jen lži. Už jsem to nevydržela a vyšla zpoza rohu. Všichni na mě překvapeně koukali. Kluci byli rádi, že mě vidí ale Patrik měl v očích strach, strach z toho co jsem všechno slyšela. Usmála jsem se na něj a tím jsem všechny opět překvapila. ,,Proč si trochu nezahrát,když on si se mnou taky jen hrál" řekla jsem si v duchu a šla blíž k němu. Vypadalo to, že ho chci políbit, v poslední chvíli jsem se ale zastavila a zašeptala dost nahlas na to, aby to slyšeli i kluci ,,Lháři" a dala jsem mu pěstí. Otočila jsem se na kluky a ti jen překvapeně zírali a Marek se šibalsky usmíval. Chvíli jsme na sebe koukali a pak mě přemohla obrovská touha se vrhnout jednomu z nich do náruče, obejmout ho, políbit. Jako by to vycítili a všichni tři roztáhli ruce. Bez přemýšlení jsem se rozběhla a padla mu do náruče a políbila ho. Ostatní byli zklamaní ale já věděla, že jsem udělala správně, cítila jsem to už při loučení s ním, cítila jsem že on je ten pravý a já ho miluji a tak tomu bude navždy.....

Další část, jaký na ní máte názor? Kdo si myslíte,že je ten koho Niki tolik miluje,ten "vyvolený". Příští část už bude poslední, začala jsem teď psát nový příběh: Přátelé z dětství tak, kdo by měl zájem může se mrknout.