Naposledy - Stucky story

5. Návštěva od Hydry

„Jsem doma," ohlásil jsem ve dveřích bytu a nechápavě se rozhlížel po svém bytu. Nikdo neodpovídal a mně se svíral žaludek. Opřel jsem štít na zemi o zeď a začal procházet byt. 

„Bucky?" zkusil jsem to znovu a začal se bát. Jednotlivé věci ze svých míst byly poházené po zemi, nebo rozbité. V obýváku bylo na zemi sklo a taky kapky krve. Co to sakra! Rozsypané sklo bylo z okna, které bylo několikrát prostřelené. Dával jsem si pozor, abych do skla našlápl a šel po stopě kapek krve, co byly na zemi. Vedly až ke koupelně, která byla zavřená. 

Vzal jsem za kliku, ale bylo zamčeno. „Bucky, jsi tam?" zavolal jsem na dveře a pokoušel se kliku vylomit. Nešlo to, tak jsem se pokusil dveře vyrazit. Nic. Znovu! Asi tak na čtvrtý pokus to už panty od dveří nevydržely a rozletěly se. Vběhl jsem dovnitř a našel sedět na zemi Buckyho, jak si drží krvavou ránu na noze.

Sevřel se mi žaludek ještě víc a rychle k němu přiběhl. Klekl jsem si k němu a chtěl se po dívat na zranění na noze. Bucky se po mně podíval zničeným výrazem a na tváři měl cestičky od slz.

„Jsi doma," zašeptal a já se usmál.

„Ano, jsem," přitakal jsem a objal svého přítele. Jeho železná ruka mě studila na krku, ale to mi nevadilo. Odtáhl jsem se a postavil. „Pojď, pomůžu ti do pokoje," natáhla jsem k němu ruku, aby jsem mu pomohl na nohy. Bucky jen odmítavě zavrtěl hlavou.

„Je už pryč?"

„Kdo?" nechápal jsem a potom mi došlo, že máme v obýváku rozstřílené okno.

„Voják z Hydry. Přišli si pro mně," odpověděl mi tiše, že jsem ho skoro ani neslyšel a já zachoval klid.

„Nikdo tu není, Bucky. Jsme tu sami," snažil jsem se ho uklidnit a stále se mu díval do očí. Moje ruka byla stále k němu natažená a čekala, až se za ní zachytí. Nakonec se přemohl a chytil se. Já mu pomohl na nohy a s malým kulháním pomohl do ložnice. Posadil se na postel a já doběhl pro nějaké věci na ošetření. 

Vzal jsem obvaz, pinzetu, kdyby měl v noze kulku a dezinfekci. Položil to na postel a začal pro prohmatávat nohu. Kulka tam naštěstí už nebyla, protože se nedostala tolik hluboko a já mohl ránu vyčistit. Potom jsem vzal obvaz a několikrát obvázal dokola. V klečení jsem vzhlédl nahoru na něj a Bucky se usmíval, což je v tuto dobu dost rarita.

„Lepší?" zeptal jsem se ho a když jsem se postavil na nohy a byl v těsné jeho blízkosti.

„Jo," přikývl a já to vzal za samozřejmost. Odnesl jsem věci zpět na původní místo a vrátil se za ním. Stále seděl na posteli a zřejmě čekal. Chtěl jsem mu pomoct zpět na nohy, ale místo toho, abych ho vytáhl na nohy, tak si mě přitáhl k sobě a začal líbat. 

Už zase. Pomyslel jsem si, ale zároveň mu vyhověl. Když jsme se odtáhli, tak jsem se usmíval jako blbec. To se mu zřejmě líbilo a já to nenechal jen tak. Shodil jsem ho pod sebe a obkročmo se na něj sehnul. Přilepil jsem se mu na rty a normální rukou mi zajel do vlasů. Chvíli se jimi probíral a potom mi za ně zatahal. Místo toho, abych něco namítl, tak jsem jen vydechl. 

Buckyho úsměv se změnil do úšklebku a přesně asi věděl, co po mně chce. Mně však ještě nedocházelo o co mu jde a dělal si věci po svém. Odtáhl jsem se od polibku a začal mu stahovat tričko přes hlavu a po té skončilo někde na zemi vedle postele. Až teď jsem si všiml, jak je vidět propojení kovu s kůží, kde má ruku připojenou. Na to jsem se tolik ohled nebral a začal ho líbat na krku. Po chvíli mi slastně vydechl do ucha a já se odtáhl. 

Co to ksakru dělám? Pokud s tím okamžitě nepřestanu, tak mi přeroste přes hlavu a já tomu už nezabráním. Chtěl jsem z něj slézt, ale Bucky mě včas zachytil. 

„Co se děje?"

„Bucky...já nemůžu,"

„Proč ne?"

„Já...já neumím, prostě to s muži neumím," zčervenal jsem a sklopil oči.

„Jde ti to náhodou dobře," zasmál se Bucky a já se zarazil. Vážně se zasmál? Nezdálo se mi to právě?

„To říkáš jenom proto, že jseš můj kámoš, že jo," povytáhl jsem obočí.

„Ale, Steve, ty nejsi jenom kámoš a ty to víš," 

„Jak jako, že nejsem jen kámoš?"

„Protože já tě chci, Stevie, teď hned!" zvážnil v hlase a já byl z toho v rozpacích.

„Počkej, Bucky, já..," chtěl jsem mu něco říct, ale přitáhl si mě k sobě.

„Mlč už a padej dolů!" zavrčel a shrábl mě pod sebe. Nyní jsem se nacházel pod ním a on nade mnou. Potom se nahnul nade mně a políbil mě několikrát na krku. Chtěl jsem vzpírat, ale nešlo to. Uměl to tak dobře a nešlo tomu nepodlehnout. Opět jsem vydechnul a po té to následovalo mojí koženou bundou a tričkem na zem.