Čaj a doutníček, aneb bez kritiky to nejde

Let me be!

Tak zaprvé. Vím, že už jsem to tu jednou řešila, ale i tak bych se vás chtěla zeptat, co si představujete pod pojmem short story. Mně se totiž vybaví příběh tak o třech až pěti kapitolách. Rozhodně ne padesát kapitol, které se skládají každá tak ze dvou vět. Nevím, proč je to v poslední době takový hit. Píšete snad pro své čtenáře ne? Takže by čtení vašeho příběhu mělo být co nejpříjemnější, což podle mě tento způsob psaní nesplňuje. Je to samozřejmě jen můj názor, ale neustále přejíždějí reklam mě začíná iritovat.

Abych pokračovala ve stručném popisu. Příběh je o...vlastně to nejde říct úplně jednoznačně. Jde o to, jak holka nadává klukovi. Občas je to proložené větou ,,Musí trpět stejně, jako jsem trpěla já." a pak pokračují další nadávky. Je to v podstatě o ničem. A navíc se to dost těžko čte, jelikož jsou tam ty dříve zmiňované extrémně krátké kapitoly.

Zatím má příběh 40 kapitol, ve kterých se stihli hlavní (a také jediní) hrdinové dostat ze školy do auta. No comment.... Uvidíme, jestli se autorce podaří story dále rozvinout, nebo jestli zůstane u stereotypu. Přeji hodně štěstí.

Dávám 3/10.

PS: Dávala jsem tento příběh přečíst dalším dvoum nestranným lidem a zastávají můj názor.

PPS: Rozhodně si nemyslím, že by byl příběh ztracený. Stačí jen ze 40 kapitol udělat 5 a poupravit drobné chyby a průměrný příběh je na světě. A s tím už se dá pracovat. Autorka by neměla stahovat kalhoty, jelikož brod je ještě daleko ;). Takže hlavu vzhůru :)