Čaj a doutníček, aneb bez kritiky to nejde

Poslední druid (@Irethis)

Kdyby nebylo fantasy prologu, věřila bych, že se příběh točí kolem jedné, možná až příliš obyčejné, studentky. Autorka nás však nenechá v mylných představách dlouho. Náhlá proměna ve vlka není nic, co by zapadalo do každodenní rutiny normálního člověka.

Zde musím podotknout, že se hlavní hrdinka se svým novým tělem vypořádala na můj vkus až příliš klidně, jako by snad bylo naprosto běžné, že se lidé mění ve velké chlupaté šelmy.

Nějakou tu dobu po tom, co objevila své schopnosti, potkává hlavní hrdinka dalšího člověka, který se také dokáže proměnit ve vlka. Seznamuje se s ním a má konečně někoho, s kým může řešit problémy svého přeměňování. Chodí spolu do lesa na procházky a objevují možnosti svého nového těla. Zanedlouho přichází další zvrat. Nejlepší kamarádka hlavní hrdinky se také dokáže proměnit. Ne však ve vlka, ale v černého pantera. Vypadá to, že má víc informací o tomto typu ,,lidí". Tak například její babička chodila do jisté Akademie, školy pro lidi s těmito schopnosti. Dívky se rozhodnou kontaktovat ředitelku této školy, jelikož moc nevěří, že by nějaká taková Akademie vůbec mohla existovat. Ta jim nabízí osobní schůzku a hlavní hrdince dojde, že to nebude jen tak. Chce vidět, co dívky dovedou. Pokud by se na tuto školu pro druidy (lidi se schopností proměnit se ve zvíře) opravdu dostali, co by následovalo? A jak to vůbec na takové škole vypadá a co se tam vyučuje za předměty? Pokud chcete znát odpověď na tyto otázky, přečtěte si Posledního druida.

Abych to nějak shrnula. Děj má rychlý spád, neustále se v něm něco děje (což hodnotím kladně) a přitom se ,,neokouká". Na pravopisné a stylistické chyby jsem narazila jen velmi zřídka a to cením. Jen se občas čárky vyskytují tam, kde by být neměly a tam, kde by být měli, zase nejsou. Cover je také povedený, stejně jako celá knížka.

Proto dávám 9/10. Gratuluji!