Klaus seděl ve svém pokoji se dvěma obrázky v rukou. Na jednom byla Tatia a na druhém Caroline. Ani jedna tu nebyla. Vracel se ve vzpomínkách k oběma, ale teď miloval jen Caroline. Kde asi je? Žije?
Tatia. Mrtvá. Jak jednoduché.
„Niku, miluju jen tebe.“ LEŽ. Niku...Neřekla mu předtím Katherine Niku? Panebože!! Ona není mrtvá. Mluvil s ní. Ale to potom Katherine a Caroline...Mrcha! Musí okamžitě najít Elijaha. U Damona. Rychlostí startované rakety se rozběhl k Salvatorovým.
Ta samá doba u Salvatorových
„Jak dlouho ho znáš?“ uhodil Damon na Původního.
„Dlouho. Proč tě to zajímá?“
„Protože až do teď jsem si myslel, že jsem tvůj kamarád.A chci detaily.“ Damon nahodil žárlivou tvář.
„Nevím jestli se můžeme nazývat přáteli, Damone. Znám ho ještě z doby, kdy jsem byl člověk. Bydlel ve stejné vesnici. Po narození svého dítěte s ním odjel do Starého světa a od té doby jsem ho neviděl.“ vysvětlil stručně Elijah.
„A jak to myslel s tou dvojnicí?“ zeptal se Damon, ale odpovědi se nedočkal. Elijah přemýšlel.
„Já jsem idiot!!“ zařval po pár minutách ticha Elijah a uhodil pěstí do stolu až Damon nadskočil.
„Proč zase? Ty jsi jediný Původní s mozkem.“
„Nejsem! Dvojnicí myslel Tatiu. Určitě ano.“ hádal se Elijah a začal přecházet po místnosti jako lev po kleci.
„Tu holku, co jste ty i Klaus milovali? On jí znal?“ Damon se začínal v Původních vztazích ztrácet.
„On je otec jejího dítěte.“
„On je praprapraprapradědeček Eleny? Ty si tu ze mě střílíš?“ Damonovi šla hlava kolem.
„Mám tu snad někde luk?“ Elijah ho sjel pohledem „ano střílím si z tebe, protože moje vysněné povolání je cirkusový klaun“. Damon okamžitě ustoupil o krok dozadu. Naštvaný Elijah taky není dobrý.
„Ona...“ Klaus rozrazil dveře.
„...žije. Taky už mi to došlo.“ ušklíbl se Elijah.
„Tady se dneska dveře netrhnout. Za chvilku ani komín.“ zacitoval Damon pohádku.
„Ale, kde jsou...“ začal Klaus.
„...Katherine a Caroline?“ dokončil Elijah.
„Děsíte mě.“ přidal se Damon. Původní si ho nevšímali. „Ano je to můj dům, ale já jsem vzduch. Chovejte se jako doma.“ rozhazoval Damon rukama a měl pocit, že i kdyby v salonku odpálil atomovku Původní by si toho nevšimli.
Katherine se rozkašlala. Pomalu se doplazila ke dveřím. Opouštěli ji síly. Umírala. U dveří se zastavila. Nemohla dál. Můj konec, pomyslela si. Ležela na místě a nehýbala se. Měla krásný výhled na oblohu a přesto na ní nesvítilo slunce.
„Podívej.“ ukázal rukou na obzor a smál se. Tím roztomilým úsměvem, který vždy patřil jí.
„Západ slunce.“ vydechla.
„Krásný západ slunce, který pozoruju s ještě krásnější dívkou.“ Elijahovi byl západ ukradený. Oči měl jen pro ni. Katerina. Katherine. Nejradši jí říkal Katerino, ale jemu záleželo hlavně na tom, co bude za Katherine nebo Katerinou. Nenápadně sáhl do kapsy.
„Katerino Petrovová, vezmeš si mě?“ otevřel krabičku, ve které se třpytil krásný snubní prstýnek. Katherine se dívala střídavě na něj a na prstýnek „Já...Ano vezmu si tě, Elijahu Mikaelsone.“ vydechla a skočila mu kolem krku.
ČTEŠ
I'm Better With(out) You
FanfictionFanfikce o Klaroline ___________________ Můj první příběh napsaný v mých 13-14 letech. Prosím, berte to s rezervou.