Sherlock - Bez lékařské pomoci

Bratříček

Sherlock tou dobou, kdy vydal Mycroft rozkaz k analýze, zjistil, že se znehybňující látka v injekční stříkačce stále z půlky nachází, a tak ji sebral. V tom zaslechl chrastění klíčů.

Osoba s božským komplexem tu byla zas.

Sherlock se rychle přitiskl ke stěně u dveří. Byl tak schovaný mimo zorné pole sestry. Ta očekávala pomalu oddechujícího muže spoutaného na lůžku, ale čekalo ji překvapení v podobě jehly vbodnuté do ramene.

„Jak vám chutná vaše vlastní medicína?" zeptal se detektiv vítězoslavně, když ji vtáhl do místnosti.

Zdravotní sestra byla zpočátku v šoku. Chtěla bojovat, ale její pravá ruka jí již znehybněla. Sherlock jí vytrhl z druhé ruky injekci, kterou do skladu nesla. Prostou dedukcí usoudil, že by ho znovu nenavštívila, pokud by nenašla morfium. Položil kácející se sestru na nosítka a vyhrnul jí rukáv svetru. Jehla zajela do předloktí. Zdravotní sestra se pokusila vykřiknout. Dávka morfia si razila cestu krevním řečištěm. Trocha v injekční stříkačce zůstala, Sherlock ji nechal zabodnutou v paži. Vražedkyně byla stále při vědomí, ale to ji náhle začalo opouštět. Pokusila se naposledy promluvit, ale vyšel jen mumlavý zvuk.

„Kde jsou moje věci?" zeptal se Sherlock, aniž by očekával odpověď,„cítím z vás dezinfekci a silnou kávu, domů jste tedy nešla. To znamená, že budou na sesterně," mluvil již na ochablé tělo. Vykročil směle na chodbu, venku už svítalo. Sherlock se zaradoval, hodiny na chodbě ukazovaly třicet minut zbývajícího času.

Po malé zastávce s vyzvednutím svých věcí, nabral rychlým krokem směr pitevna. Našel Stamfordův klíč od patologie, a odemkl si po ránu prázdnou pitevnu. Napsal vzkaz Molly, ve kterém vysvětlil okolnosti vraždy. Rozhlédl se, kam by mohl vzkaz umístit a neodolal, otevřel jeden chladicí box, z něhož vyjela mrtvola. Vzal jeden z anatomických nožů, který ležel spolu s pinzetami a peány na pojízdném stolku, a vyřízl muži tetování z hrudi. Na expertízu složení tetovacího inkoustu se chystal již delší dobu. Tělo se vzkazem v ruce zajelo zpátky do útrob ledové kobky a Sherlock šťastně vycházel z budovy nemocnice.

Jeho mobil ho však cestou domů vyrušil z rozjímání. Pohlédl na displej, pět nepřečtených zpráv a sedmnáct nepřijatých hovorů. Mycroft. Sherlock věděl, že jeho bratr vyhlásil nouzi nejvyšší, pokud se odhodlal napsat pět SMS. Možná už po něm pátrá i královská garda s RAF. Představa, že bude v půli cesty zastaven útvarem rychlého nasazení, se mu nelíbila, a tak se rozhodl svému sokovi a bratrovi zároveň zavolat.

„Sherlocku," ozvala se tlumená úleva Mycrofta.

„Sachr nebo cupcake?" zeptal se Sherlock, když slyšel mumlavý hlas.

„Kolik toho bylo?" pronesl věcně, aby přešel Sherlockovu poznámku.

„Takže sachr dort, myslel jsem, že ten do tvé diety nepatří. Tvoje vůle je opravdu velká, bratře." řekl posměšně.

„Pojďme si promluvit o tvé vůli, bráško. John je chvíli pryč a ty jsi to už nevydržel?"

„O čem to mluvíš Mycrofte?" Sherlocka vyděsily obavy v jeho hlase.

„O čem to mluvím? No o tvé nehezké závislosti," pronesl rozhněvaně. Sherlock protočil panenkami, když v tom si všimnul, že taxi odbočilo do nesprávné ulice. Z telefonu se ozval Mycroft.

„Potřebujeme si promluvit. Hned."

Řidič taxi zastavil před bílou budovou s tabulkou, která nesla název Diogenes club. Sherlock vystoupil a rázným krokem mířil do Mycroftova druhého domova.

Pracovnou se nesla vůně čerstvě uvařeného čaje, jeho bratr stál opřen o desku stolu, na kterém se kouřilo z konvice.

„Sherlocku, " chystal se na dlouhý proslov ke svému mladšímu bratrovi. Sherlock ho však přerušil.

„Zřejmě jsi měl o mne strach, když jsou nyní agenti na každém mém kroku. To snížení dohledu byla zřejmě chyba, že? Zvláště, když mě pak nemohli najít. Co za neschopné lidi to najímáš?"

Srkl si čaje.

„Mimochodem, pracoval jsem na případu, pokud to od svých lidí ještě nevíš," pohledl na překvapení skrývajícího Mycrofta. „Takže nevěděl," vítězoslavně se usmál.

„Sherlocku nelži mi. Co prázdná injekční stříkačka v bytě Hannah Kinleyové? To jsem taky neměl vědět?"

„Mycrofte, myslím si, že tvá monotónní práce ti zaslepuje mysl. Už nedokážeš vydedukovat, že obsah využila její majitelka? Nyní je v nemocnici, ve skladu E104. Mohl bys tam vyslat jednoho svého poskoka, aby ji zatknul?"

„ Za co, za nezákonné užívání návykových látek? To bych měl zatknout i tebe."

„Tvoje líná vláda nedokáže ani zjistit, že ti v Londýně řádila sériová vražedkyně, co si občas šlehla."

Mycroft nevěděl, zda mu může věřit. Chvíli rozdýchával prohraný boj ve své vítězné válce. „Opravdu? Pak jsi také zlenivěl, bratře. Šestnáct hodin si řešil jeden případ?" podezíravě se na Sherlocka podíval.

„Měl jsem jisté problémy, které už tvůj agent mít nebude. Nedokázala se ubránit morfiovému opojení, na rozdíl ode mě."

Dopil čaj, třísknul šálkem a odešel.

________________________________________________

Tak jsme se konečně dočkali, je tu rozuzlení. :D Chtěl bych dopsat ještě dovětek, ale nemám rád konce. Ale nesmutněte, rozhodla jsem se napsat nový příběh o Sherlockovi s názvem Rudý půlměsíc. Brzy spatří světlo světa jeho první kapitola. ;)