Prolog

24 8 5
                                    

Dívka sedící v otevřeném okně vložila cigaretu mezi svá ústa. Silně potáhla. Po jejích tvářích stékalo nespočet slz, ale ona už to nevnímala. Vyfoukla kouř a opět silně potáhla. Chtěla řvát, ječet a rozbíjet, ale zároveň nebyla schopná pohybu. Jen tam tiše seděla, plakala a silně potahovala z cigarety. Pozorovala město před sebou. Tisíce světel a tisíce lidských životů. Každý z nich je jiný a zároveň jsou stejní.
Lidé jsou jako sněhové vločky...Jsou jich milióny. Jsou si velice podobní , ale zároveň je každý z nich unikát. Pomyslela si dívka a smutně se pousmála. Hlavu měla plnou myšlenek.
Cigareta v jejích prstech se pomalu zmenšovala. Nakonec cigaretu, která byla už tak malinká, že by už ani jednou nepotáhla, zahodila. Cigareta letěla vzduchem, až skončila kdesi na ulici, kde ji za pár vteřin přejela kola černého, luxusně vyhlížejícího BMW.
Dívka ještě chvíli sledovala ulici pod sebou. Nakonec vytáhla nohu, kterou měla až do teď přehozenou přes parapet, takže volně visela ve vzduchu. Zalezla zpět do malého pokoje a okno za sebou zavřela.





Ahoj, rozhodla jsem se napsat nový příběh, kde se hlavně snažím o to, aby knížka byla pokud možno co nejlépe napsána. Podpořte mě prosím bože a nebo komentářem. Děkuji Flufy ♥

It's not easy to liveKde žijí příběhy. Začni objevovat