It's not easy to live

1.

Dívka se pohledem zastavila na svém odrazu v zrcadle. Temné havraní vlasy měli stejnou barvu jako džíny které zakrývaly její kostnaté nohy. Povzdechla si a vzala si ze země svůj batoh. Otevřela vchodové dveře a rychle vyklouzla ven.

Šla ulicemi plnými spěchajících lidí. Ona sama šla po chodníku klidně. Držela se u kraje, těsně u plotů lemujících chodník. Hlavu měla skloněnou k zemi a pohled nezvedala, ani když do ní někdo ve spěchu vrazil.

Došla k velké šedé budově. Zatlačila do masivních dřevěných dveří. Rychle proklouzla dovnitř a dveře se za ní zavřeli. Zrychlila svůj krok, aby se rychleji dostala skrz davy lidí ke své skříňce. Po ani ne minutě stála u své skříňky. Uložila si do ní svou koženkovou černou bundu a vzala si potřebné učebnice. Skříňku zavřela a vydala se bílou chodbou směrem k učebnám. 

Otevřela dveře učebny číslo 42. Snažila se, aby si jí nikdo nevšimnul, a tak se rychle vydala ke své lavici. Ale i přes její snahu, prolétla třídou houba plná vody, která dívku naštěstí minula a narazila do dřevem obkládané stěny, která stála za ní. Pohled neodtrhla od země a místo toho ještě zrychlila. Sedla si do předposlední lavice a na stůl si položila učebnice potřebné na hodinu. 

Ozval se nechutný ohlušující zvuk zvonku, označujícího začátek hodiny. Dívka se postavila a vyčkávala příchodu učitele. Ten skutečně za malou chvilku přišel a pokynul žákům, aby si sedli. Dívka se tiše svezla na židli co nejníže, aby jí učitel neviděl. Nesnášela ho. Ne, ona ho přímo bytostně nenáviděla. Měla s ním spjaté jedny z nejhorších vzpomínek.

Pohled na množství příkladů, které měli za hodinu vypočítat jí děsil. Matematika jí šla, ale pohled na 20 rovnic se jí moc nelíbil. Nic však nenamítala, protože s rozhodnutím učitele stejně nic nenadělá, tak proč si život ještě víc komplikovat život, že?

Na konci hodiny už měla chuť vyskočit ze židle a utéct pryč ze třídy. Už prostě nemohla snést pronikavý pohled učitele. Vyváděl ji z míry. 

Konečně zazvonilo na konec poslední hodiny. Bylo půl čtvrté, když dívka pomalu vycházela ze dveří třídy, stejně jako její spolužáci. Nebyla by to ale její třída, kdyby jí Alex čistě náhodou nepodkopl nohy. Dopadla na tvrdou a chladnou zem. Tváří ležela na chladných šedých dlaždicích. Lidé kolem ní procházeli a nebrali jí na vědomí. Jeden do ní kopl, tahle jí podpatkem přišpendlila dlaň k zemi, jiný jí zase sklouzl po vlasech. Zvedla se, až když přešel dav lidí linoucí se ze třídy . Oprášila si kalhoty a tričko. Otřela si tváře a párkrát pohodila hlavou, aby vyklepala nečistoty i z vlasů. 

Vyšla ze školy a cestou vytahovala z tašky krabičku cigaret. Rozhlédla se, jestli kolem není nějaký učitel. Naštěstí ne, takže si v klidu zapálila cigaretu a silně z ní natáhla. Teplo jí zaštípalo v krku i v plicích a ona vyfoukla kouř. „Slečno Walkerová!" ozval se za mnou výhružný hlas učitele. „Ano, pane Danielsi?" otočila se dívka na matikáře a vyfoukla mu kouř přímo do obličeje. „Neměla byste kouřit, víte to?" ušklíbl se. „To je snad moje věc, do které zrovna vám nic není." podívala se na něj pohrdavě dívka. „Amy," začal učitel a dívka se na něj nenávistně podívala „Pro vás pouze slečna Walkerová!". Otočila se a vyrazila směrem domů.

Domů přišla už skoro za tmy. Cestou jí chytl jarní deštík. Na to, že je teprve konec března bylo venku poměrně teplo. Amy si z ramen stáhla mokrou bundu a donesla jí do svého pokoje, kde ji přehodila přes opěradlo židle, kterou postavila k topení, aby uschla. Vytáhla z tašky učení a lehla si s ním do postele. Začetla se do poznámek a snažila si z nic zapamatovat co nejvíce. 

Ozvala se hlasitá rána, která Amy probudila z polospánku. Vyskočila z postele a rozběhla se ke schodům. Na těch se zastavila. Nic neslyšela. Rychle schody seběhla. Náhle se ozval křik a další rána. Amy se bála, co spatří, až otevře dveře. Zhluboka se nadechla a potichu otevřela dveře. Nahlédla do pokoje, ze kterého se ozýval hlasitý křik. Vešla do obývacího pokoje. Všude byl obrovský nepořádek. Amy zvedla tři polštáře, které leželi na zemi a položila je zpět na gauč, kam patřily. Ze země sebrala prázdné láhve od alkoholu a nějaké plechovky od piva. Vydala se do kuchyně, ze které se ozvala další rána. Nakoukla dovnitř a pohled, který viděla jí píchl u srdce. Rodiče na sebe ječeli. Oba byli opilý a matka se napřahovala po dalším talíři, který skončil rozbitý o zeď ,na druhé straně kuchyně, před kterou stál otec. Proud nadávek opouštěl ústa obou jejích rodičů. Amy se znechuceně otočila. Jak se jen tohle mohlo stát?

Amy trochu poklidila ve svém pokoji, který byl zaručeně nejčistším pokojem v celém bytě. Po tvářích jí přitom stékaly horké slzy. Vyhlédla z okna. Město již leželo v temnotě, avšak už nepršelo. Dívka si oblékla mikinu,vzala krabičku cigaret, zapalovač a klíče. Vyšla z bytu a vydala se po schodech do nejvyššího patra. Neměla to tak daleko, jelikož poslední byt byl o dvě poschodí víš, než ten jejich. Vylezla až na střechu. Sedla si tam a sledovala město. Zapálila si cigaretu a natáhla štiplavý horký kouř do plic. Zahleděla se daleko. Sledovala světla města a přemýšlela. Po tvářích jí začaly stékat slzy, jak už to bývá, když člověk až moc přemýšlí nad minulostí. Začal foukat chladný vítr. Dívka si přes hlavu přehodila kapuci. Cigaretu, která stále ještě nebyla z poloviny dokouřená, típla o betonovou střechu. Rukávem si setřela slzy a vydala se zpět ke dveřím. 

Doma se už jen vysprchovala, vyčistila si zuby a rozčesala vlasy. Zalezla si do pokoje, kde si lehla do postele. Otevřela si blok a vzala černý úzký fix. Začala jím přejíždět po papíře. Papír se pomalu zaplňoval jejími tahy. Po asi půl hodině na ní z papíru hledělo oko. Oko, které se zaplňovalo slzami, které každou chvilku musely přetéct a začít se kutálet po tvářích. Dívka se pousmála a blok zavřela. Odložila ho  na noční stolek a zhasla. Zaposlouchla se, jestli náhodou neuslyší nějaký křik. Naštěstí bylo ticho, takže zavřela oči a snažila se usnout. 

_________________

Ahoj, přináším vám první kapitolu tohoto příběhu. Doufám že se vám příběh bude líbit. (: