Love you goodbye [Liam Payne]

C h a p t e r 6

Celou noc jsem nemohla spát. Furt jsem musela myslet na jeho oříškové oči. Sametové, plné, teplé rty. Na jeho studené doteky, které jsem stále cítila na svém těle. Usadila se mi v hlavě jedna otázka. Co by bylo, kdyby Rose nepřišla? Opravdu by to zašlo tak daleko, že bych se s nim vyspala?

Stála jsem před zrcadlem a zaplétala si rybí cop ze kterého mi po stranách obličeje trčely neposlušlé pramínky, které do copu nedosáhly.

Naposledy jsem si upravila své mentolové šaty pokryté jemným šiforem. Na zápěstí jsem si navlékla spoustu zlatých, hnědých a tyrkysových náramků. Popadla jsem kabelku a vešla do kuchyně. Myslela jsem, že u jídelního stolu bude čekat Rose se snídaní, horkou čokoládou a bude se ze mě snažit dostat, co se to včera večer dělo.

Na stole sice ležela snídaně s hrníčkem horké - teď už studené - čokolády, ale místo Rose byl položený vedle vázy v které byla růže od Liama lísteček.

Dobré ráno, musela jsem jít dřív do práce. Odpoledne skočíme na ty nákupy. Pa a měj hezký den:)

Nad lístečkem jsem se pousmála a najednou zazvonil zvonek. "No?" zeptala jsem do sluchátka.

"To jsem já" ozval se Manu. "Už jdu" odpověděla jsem a opustila být.

***

"Celest!" mával mi Manu rukou před obličejem, když jsme seděli na poslední hodině dějin umění.

"Co?" Koukla jsem na něj nechápavě a vyndala si z kabelky malý bloček.

"Posloucháš mě co sem ti říkal?"

"Jo, jasně že tě poslouchám" pousmála jsem se, aby ta lež byla aspoň trochu věruhodná.

"Jo? A co sem teď říkal?" povytáhl jedno ze svých hustých obočí a koukl se na mě s malou zákeřnou jiskřičkou v oku.

"Neposlouchám" uznala jsem, pousmála se a dál se snažila poslouchat profesorůf výklad, ikdyž mé myšlenky směřovaly jinam.

"A kolik vůbec bude Tommovi?" ptal se mě Manu, když jsme vycházeli ze školy.

"26, nevím co mu koupit. Nějaký návrhy?" hodila jsem na něj zoufalej pohled.

"Já nevím, co má rád?"

"Hraje fotbal" řekla jsem zamyšleně.

"Tak mu kup něco na fotbal" řekl jakoby to měla být ta nejjasnější věc na světě. Už jsem chtěla něco říct, ale Manu mě předběhl.

"Myslím, že na tebe někdo čeká" řekl nenápadně a hlavou naznačil, abych se podívala k zábradlí, kde stál vysokej bruneťák, sportovní postavy, v černých jeans a bílé adidas mikině. Držel dva Starbucks kelímky a pokukoval po nás. Když ucítil můj pohled na sobě, pousmál se.

"Už budu muset jít, měj se pak ti napíšu" rozloučila jsem se s Manem a zamířila směrěm k Liamovi.

"Ahoj" usmál se na mě a podal jeden kelímek s kafem.

"Ahoj, děkuju to sem potřebovala" s radostí jsem přijala kafe a obdařila ho úsměvem.

"Co dneska děláš?" zeptal se a upil ze své horké tekutiny.