1.Boj o přežití

2.5K 48 0
                                    

Šli jsme s mamkou ke škole. Dnes bylo 14.května,den kdy pojedu na první turné s dalšími jako já,vinery. Absolutně nevím kdo tam bude,co se bude dít a hlavně,jestli to vůbec přežiju. Dorazili jsme k hlavním dveřím a šli rovnou k ředitelně. Potřebovala jsem nějakou "omluvenku" a taky jsem potřebovala napsat všechno učivo,co se budu učit na tour. Mamka vešla do elegantně vypadající kanceláře,ale já musela počkat venku. Sedla jsem si na židličku před kanceláří. K mýmu štěstí šli kolem lidi ze třídy. ,,Oou naše slavná vinerka,jedeš na tour s těma kokotama?" ,,Řekla bych, že s kokotama mám tu čest právě teď" odbyla jsem ho. ,,Jak myslíš" řekl a na tváři se mu objevil úšklebek. David mě čapl za mikinu a shodil na zem. Ležela jsem na zemi a oni se nade mnou skláněli. Liam mě hrubě zvedl a  přirazil ke skříňkám. ,,Zapamatuj si to" řekl a dal mi facku.

Obličejem mi projela štiplavá bolest a já prudce sevřela oči. Pustil mě a všichni odešli. Stála jsem opřená o skříňky a byla ještě pořád v šoku. Klepali se mi kolena,dlaně a já měla co dělat,aby žádná slza neunikla na povrch. Zapla jsem si přední kameru na mobilu a pohlédla na svou tvář. Byla poměrně dost načervenalá. Po červeném místě jsem přejela rukou. Stále to bolelo a pálilo. Modlila jsem se ať to zmizí než přijde máma. Čekala jsem ještě asi deset minut než mamka vyšla z kanclu. ,,Mám všechno a jsi omluvená..Alex,co to máš na obličeji?". ,,Co myslíš?". ,,Máš úplně červenou tvář". ,,C-cože?" snažila jsem se zapírat. ,,Jen se podívej" řekla a z kabelky vytáhla kapesní zrcádko. ,,Možná to bude nějaká vyrážka,dnes jssm totiž zkoušela nový make-up" říkala jsem,i když jsem se skoro vůbec nemalovala. ,,Asi ano,tak si ho co nejrychleji sundej,ať pak nemáš něco s obličejem" řekla a šla směrem k východu. V duchu jsem si oddechla,že mi uvěřila. Vzala jsem vak a šla za ní. Nasedli jsme do auta a jeli k Vine street(ano ta ulice opravdu existuje),kde bylo místo srazu.

O pár křižovatek dál jsme dojeli k malému parkovišti,kde už stálo několik kluků. Vystoupila jsem z auta a rozhlédla se po parkovišti. Nikde žádná holka,nic,jen samí kluci. Vytáhla jsem kufr z kufru(😂😂😂). ,,Dávej na sebe pozor a nezapoměň se učit ty věci co ti napsala ředitelka,nezapoměla jsi nic,pas nebo tak něco?". ,,V pohodě,určitě mám všechno". ,,Dobře ale vážně na sebe dávej pozor a průběžně mi volej". ,,Jasně". Obejmula mě a pak odjela pryč.

Koukla jsem na tu bandu kluků. Byl tam jeden blonďák,pak nějakej,co měl šátek kolem hlavy,ještě jeden s kšiltovkou. Potom ještě další nízkej blonďák a brunet co si spolu povídali. Vedle nich stál další tmavovlasej kluk, kterej měl vedle kufru i kytaru v pouzdru. Ještě sem teda neměla náladu se s nimi pustit do rozhovoru a tak jsem si sedla na kufr a vytáhla mobil. Projížděla jsem sociální sítě když v tom...

Z pohledu Camerona...
S Nashem a Hayesem jsme tak čutali na parkovišti a čekali než dorazí ostatní. U kraje parkoviště seděla tmavovlasá holka a koukala do mobilu. Byla k nám otočená zády,tak mě napadl libovej nápad. ,,Nashi,máš s sebou ten megafon?". ,,Mám ho v batohu,proč?". Ukázal jsem na tu holku a udělal dábělskej úšklebek. Hned a pochopil a úšklebek zopakoval. Odběhl si k batohu přinesl megafon. Tichým krokem jsme se blížili k "oběti". Byl jsem asi půl metru od ní. Pak jsem do megafonu hlasitě zakřičel.

Z pohledu Alex...
Někdo mi těsně za hlavou hlasitě zaječel. Otočilo se na nás celý parkoviště.Divila jsem se a říkala si,že je nemožné,aby někdo dokázal vydat tak hlasitý zvuk. Nezaječela jsem,jen jsem se prudce otočila.

Zpatřila jsem tři kluky,z toho jeden měl megafon. Ten s megafonem byl brunet s hnědýma očima. Vedle něho se smíchy lámal další brunet s nádherně,až magicky modrýma očima a vedle něho stál mladší kluk,co měl stejný oči,jak ten vedle něj. ,,Chcete mi způsobit infarkt,před tím,než někam vůbec někam dojedem?" vypadlo ze mě první. ,,To se jako ani nepředstavíš?" řekl ten s tím megafonem. ,,Ono to jde celkem těžko,když ti tři blázni prvních deset minut tady způsobí infarkt"řekla jsem s lehkým úsměvem. ,,Už se to nikdy nestane madam" řekl furt ten stejnej a uklonil se a my se rozesmáli. ,,Btw jak se vy tři jmenujete,ať vám celou dobu nemusím říkat "hej ty".

Modrookej zpustil svůj monolog. ,,Já jsem Nash a tohle je Cameron" ,,Ale můžeš mi říkat jen Cam" skočil mu do řeči,teď už Cameron. ,,Tohle je brácha Hayes" řekl do a sťouchl do toho snad jen čtrnáctiletýho kluka. ,,Ten malej blonďák je Matt,ten s tím šátkem je Taylor". ,,Vedle něho je Carter" řekl a ukázal na kluka s černou kšiltovkou. ,,Tamti jsou Jack a Jack". ,,A ten s tou kytarou,to je Shawn". ,,Tak tohle si zapamatovat bude fakt hardcore". ,,To ještě nepřijely všichni" pronesl Hayes. ,,A to tady budou samý kluci?" zeptala jsem se nejistě. ,,Ne bude tady Mahogany" řekl Cam. Tak to bude boj o přežití" řekla jsem. ,,Ale ty ses nám ještě nepředstavila" řekl Nash. ,,Já jsem Ale-" ani jsem to nedořekla,protože někdo ze zadu zaječel,myslím že jeden Jack. ,,Came,pojď sem Aaron a Mahogany přiejeli". ,,Minutku"odpověděl. ,,Ale..." řekl a nechal mě pokračovat. ,,-X,Alex" dořekla jsem. ,,Tak Alex,nechceš jít s náma za něma,ať se líp seznámíš?". ,,Ok" řekla a s kufrem došla k hloučku kluků. ,,Tady nebude jen Mahogany?" ozývalo se snad ze všech stran.

Pak se mezi všechny vmísil dospělej chlap a vysvětlil program dneška. Pojedem do Oaklandu,což je asi 5 hodin odsud. Dojedem na hotel a ubytujem se. Další den bude snídaně pak bude volno,a pak pujdem na halu,kde se bude vše konat. Všichni jsme se rozešli do aut. Byla jsem v autě s Nashem,Hayesem,Camronem a pak řidič. Zavřela jsem dveře a vyrazili jsme na cestu.

Days With Crazy Boys✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat