Došli jsme na hotel a vydali se na letiště. Další zastávka byla Philadelphia. Další petihodinový let. Usadila jsem se vedle Shawna na sedadlo. Koukala jsem se z okna na oblouhu a na mraky pod námi. Najednou mě opět začala popadat únava a víčka se mi začali zavírat až nakonec....
Shawn
V uších jsem měl puštěnou hudbu a nevšímal si okolí,až do chvíle kdy jsem ucítil tlak na mém levém rameni. Alex zase usnula. Zase jsem ji měl na blízku. Byl jsem za to rád. Je mi s ní dobře. Není chvíle kdy bych se s ní nesmál. Její melodický hlas mě vždy uklidní. Jako kdyby měla magickou moc nebo tak. Je prostě úžasná,nádherná. Rozumí mi,je skoro jako moje kopie.
Zkoumal jsem její tvář,abych si ji zapamatoval. Bojím se. Bojím se,že až tohle skončí,už ji neuvidím. Že ji možná jen někdy potkám,ale to nestačí. Nechci ji nějak lehce ztratit. Chci aby se mnou zůstala. Chci ji vidět každý den. Každý den mi daruje její zářivý úsměv. Její hlas mě zahřeje u srdce.
Zároveň mi nedávají spát ty tajnosti kolem ní. Ten kluk,noční můry a pláč. Trhá mě to na kusy,když ji tak vidím. Teď ale spí klidně. Všiml jsem si jizvy na její čelisti. Táhla se až od ucha,skoro k bradě. Zajímalo mě jak k ní mohla přijít. Všechno tohle přemýšlení na mou hlavu bylo asi moc a nakonec jsem usnul na Alex.
........................................................................
Probudil jsem se s lehkým zatřesením letadla. Zvedl jsem hlavu. Alex pořád spala. Někteří už začali panikařit,že padáme. Na tohle uvažování jsem ale byl moc rezspalý. Znovu usnout se mi ale nepovedlo.
........................................................................
Alex
Zase jsem byla na těch záchodkách. Bylo to jako neustále opakujíci se scéna. Zase tam byl on. Jeho nepřátelské šedé očí. Nebyla v nich ani špetka citu. Přibližoval se. S každým jeho krokem ve mě vzrůstal strach. Byl úplně u mě. Položil mi ruku na rameno...
Prudce jsem sebou trhla. Seděla jsem v letadle. Prudce jsem vydechovala. Byl to jen sen. ,,Are you ok?" zeptal se Shawn. ,,Yes,are we in Philadelphia". ,,You look scared,is really everythink ok?". Nejistě jsem kývla hlavou.
Vzali jsme si zavadla a šli k hotelu. Hala ve které jsme vystupovali,byla úžasná. Měla dvě patra a do patra se stagy se jezdilo na eskalátorech. Všechny samozřejmě nenapadlo vybíhat po eskalátorech opačně. Většina eskalátory lehce vyběhla,až na Cartera a Taye. Ti se v půlce rozsekali a ležíc na eskalátorech sjeli dolů. Vyjela jsem nahoru. Mé autistické já ale něco uvidělo(😂✌). Mezi jezdícím zábradlím na eskalátorech byla mezera,jako skluzavka.
Sundala jsem vak a sedla si do mezery. ,,What the hell are you doing?" křikli na mě zaspoda. ,,Watch" řekla jsema sjela až dolů. ,,Wooo" řekla jsem cestou dolů s rukama nad hlavou. Jen co jsem přijela dolů se všichni rozběhli nahoru a udělali přesně to co já (viz.média).
,,Shawn,try it,it's fun". ,,You are like little kids". ,,You're kid too,don't be so serious and have fun". Shawn vyšel nahoru sedl na "klouzačku". Jel ale o dost rychleji než ostatní a u konce vypadal,že to nevybere. Na konci nabral rychlost,stoupla jsem naproti němu a zbrzdila jeho dojezd tak,že jsem hi chytila do objetí. Udělala jsem pár kroků,abych taky nespadla. ,,Got you kid". Shawn se ode mě odlepil a usmál se. ,,Now you are my superhero".
