Dračí příběhy-Smrt draka

Chci je vidět!

  Plamínek spal velice neklidně. Zdálo se mu o lidech a jednorožcích, které nikdy neviděl. Musí zajít se svou prosbou za matkou. Jeho matka Kernada ležela na seně a četla si starý svitek.   „Mami, já chci vidět lidi a jednorožce."  Kernada odložila svitek a se zavrčením se podívala na odhodlaného mladého, černého patnáctiletého dračího syna.

„Zamítá se synu.Kdyby jsi šel k jednorožcům a někdo z našich by tě viděl, mohl by si rozpoutat válku mezi draky a jednorožci."

Plam tuhle odpověď  slyšel pokaždé a proto se chystal odejít když vtom...

„Plamínku, přemýšlela jsem a k lidem by to šlo."

V Plamovi explodoval granát naděje.

„Díky mami," řekl, celý šťastný vyběhl před slůj a letěl se vyjuchat po dračí říši.Vyděl jiné slůje,dráčata jak je dračice maminky učí létat, spoustu barevných draků a  v dálce jeho tak oblíbené hory. Z "juchání" ho vytrhl známý hlas: „Ahoj Plame!"

Klouzavým letem sletěl dolů a přistál před svým nejlepším sedmnáctiletým kamarádem Gordonem.

„Ahoj Gordone , jak se máš?"

„Nazdar mám se výborně. Jak tak koukám tak ty jsi taky veselý. Proč? "

„Mamka mi dovolila být na nějakou dobu mezi lidmi!" Skoro zařval Plam. Musel ze sebe dostat rozbouřené pocity.Samou radostí by řval na celý svět.

„No to je bomba!Tak mě napadlo, neuděláme si zase někdy závody ve skalách?"

„Samozřejmě, ale dneska už ne, protože je pozdě a neviděli bychom na cestu. A jak se má ségra?"

„Ségra se má výborně jen je trochu nervózní, protože se chystá na závody."

„Tak to jí přeji hodně štěstí." Plam se rozhlédne a zjistí, že zapadlo slunce.

„Už bychom se měli rozletět." Informuje kamaráda Plam.

„Ach jo, měj se hezky na svém malém výletě," usměje se Gordon, roztáhne křídla a odletí do temnoty noci.

„Ahoj, měj se hezky." Řekl si už spíš pro sebe Plam.

Roztáhl majestátní černá křídla a s veselými a trochu pomotanými myšlenkami odletěl s hvězdami nad hlavou do svého pelechu.