Treat You Better [Harry Styles, CZ]

11.

Už tomu bylo několik dní od doby, co mě Harry přivezl k němu domů a nechal s jeho rodinou. Nebudu si nic nalhávat, měla jsem se dobře, byla jsem jako v azylu od všeho zlého. Sem tam mě ale přepadl pocit úzkosti a smutku, když jsem pomyslela na to, že muž, kterého miluju, nebo snad milovala, mě podvedl, muž, kterého jsem si vzala a s kterým jsem viděla celou svou budoucnost. 

"Lesley?" Vytrhla mě z proudu myšlenek Harryho sestra. Seděla jsem na lenošce vedle francouzského okna, které vedlo do zahrady.

"Jak je to tedy s tebou?" Zeptala se opatrně. Přišlo mi, že se mě dokonce bojí se zeptat.

"Co myslíš?" Odvětila jsem a v tu chvíli mi to došlo. Určitě prostě čekají, až odsud vypadnu a najdu si nějaké svoje bydlení a prostě se postavím na svoje nohy. Nemůžu tady jen tak přebývat. "Jo to, no, hledám si nějaký byt, neboj, brzy už tu po mně nebude ani vidu ani slechu." Zasmála jsem se.

Gemma zakroutila hlavou a také se zasmála.

"To ale vůbec nemyslím, můžeš tady bydlet klidně do konce života, mám tě fakt ráda." Sedla si vedle mě a chvilku se zadívala ven. "Měla jsem na mysli spíše to, víš, malého." Zamumlala ale do očí se mi nepodívala.

Hrklo ve mně. Podívala jsem se na své bříško, už jsem to asi jak schovat neměla, bud' jsem začínala být vážně tlustá nebo to prostě byl život rodící se v mém těle. Povzdechla jsem si. 

"Já nevím." 

"Co nevíš? Jestli jsi v tom, vsad' se o co chceš, jsi." Zasmála se Gemm. 

"Já vím, asi to už nezměním, no. Ale já to nechci." Řekla jsem tiše a odvrátila pohled někam, aby se mi ona nemohla podívat do očí a abych ani koutkem oka nezavadila o svoje břicho.

"Jak myslíš, že ho nechceš?" Zeptala se vyděšeně.

"Nechci. Nechci vychovávat jeho d-." Nedokázala jsem to slovo vyslovit, vždycky jsem chtěla dítě, miminko, s někým, koho miluju. Ale to, co momentálně mám není to, co jsem chtěla.

Gemma si povzdechla. "Co máš v plánu s tím tedy dělat?"

Zavřela jsem oči a opřela si hlavu o opěradlo. Do očí se mi draly slzy. Nechtěla jsem dělat nic, chtěla jsem se z tohohle probudit a vrátit se zpět do svého dříve št'astného života. 

"Nemůžeš se tomu vyhýbat, musíš se tomu postavit. A začít se chovat jako těhotná, s tímhle přístupem to nevydržíte ani jeden." Řekla káravě. Chtěla jsem něco namítnout ale věděla jsem, že má pravdu. Ale co když to ani nechci vydržet. 

Večer, poté, co už jsem se odbelhala do svého provizorního pokoje, který mi připravil Harry s jeho mamkou, jsem nemohla usnout. Harry mi každý večer chodil říkat dobrou noc, když nebyl doma, tak mi alespon napsal nebo zavolal. Ale dnes  večer se po něm slehla zem. Věděla jsem, že mi včera říkal, že má něco důležitého ale celý den se neozval a já na to nebyla zvyklá, i když jsem s ním byla v pravidelném kontaktu jen pár dní. Navykla jsem si rychle. Rozhodla jsem se počkat do jedné hodiny, bylo něco před jedenáctou. Potom, když nepřijde nebo se neozve, půjdu spát.

Celý dům byl tichý, až kolem půl jedné, když už jsem klimbala, mě probudily tlumené hlasy z přízemí. Slyšela jsem chraplavý hlas, určitě to byl Harry, nejspíš si povídal s mamkou. Vstala jsem a plížila se po schodech dolů, nemohla jsem se dočkat, až ho uvidím. Když jsem byla dole, tak jsem se ale zarazila. V kuchyni jsem na lince viděla sedět Gemmu, Harry byl pravděpodobně někde za zdí, na něj jsem neviděla.

"Musíš si s ní promluvit." Sykla na něj a rukou si projela tmavé vlasy, poté si tou rukou podepřela bradu a bez jakéhokoliv výrazu se zadívala před sebe.

"Co jí mám asi říct?" Zamumlal Harry, zněl smutně. "Je to její rozhodnutí. Řekl bych, že ji nemůžu, nemůžeme, nějak nutit."

Gemma seskočila z kuchynské linky a popošla k Harrymu. 

"Harry, musíš ji naučit to dítě milovat, ona jinak ublíží jak sobě, tak tomu malému a tak i tobě. Harry, pokud ti na ní trochu záleží, domluv jí. Neznám matku, co by nemilovala své dítě." 

"Trochu? Gemm, je pro mě jako nejcennější poklad." Slyšela jsem, jak se zhluboka nadechl. 

Poté se začali kroky ozývat více a více blíže u mě, tak jsem vyběhla schody a schovala se u sebe v pokoji. 

Když Harry přišel ke mně do pokoje, dělala jsem, že už spím. Cítila jsem, jak si sedl na kraj postele a nahnul se, aby mi viděl do obličeje. Poté mě pohladil po tváři a udělal něco, co jsem vůbec nečekala. Jednou rukou mi pohladil bříško. Jeho ruka byla teplá. 

"Dobrou noc." Zašeptal sladce, ještě jednou se nahnul nad můj obličej, jako by mě snad chtěl políbit ale nakonec si to rozmyslel. Poté odešel. 

Nevěděla jsem, co si myslet. Jednu věc jsem měla ale v hlavě pevně zakotvenou, a to tu, že to, co je Cala si za žádnou cenu nechat nechci.