Treat You Better [Harry Styles, CZ]

10.

Omlouvám se, za tak velkou přestávku. Božínku, už se fakt nějak polepším. Mám vás moooc ráda. 

-

Dveře se otevřely, nestál v nich nikdo jiný než Cale.

Když mě uviděl, změřil si mě pohledem, jako by nevěřil svým očím.

„Lesley?" Zaskřehotal a už se hrnul ke mně. Kufr, který jsme posunula před sebe pro případnou ochranu letěl někam ke zdi, jeho ruce mě drželi za obličej, za krk, za ramena.

Cítila jsem bolest, slyšela jsem, jak mi nadává. A taky jsem věděla, že mám po všem.

„Já to věděl, věděl jsem to všechno." Řval a zlomyslně se smál, zatímco přemýšlel, co mi dál udělat.

„Ale ode mě neutečeš, je ti to jasný?!" Přitáhl si můj obličej před jeho.

Přes slzy jsem zavrtěla hlavou. Bylo mi jedno, že mu odporuju, já od něj uteču.

Dal mi facku.

Kopla jsem ho do rozkroku.

Spadl na zem a začal se svíjet bolestmi.

Na nic jsem nemyslela, vyběhla jsem z domu, vchodové dveře byly stále otevřené, jak přišel. Vyběhla jsem až na ulici. A až tam jsem si uvědomila, že teď nevím co dál.

Neměla jsem čas se moc rozmýšlet,buď poběžím k centru města nebo k dálnici.

A v tu chvíli jsem ho zaslechla, jak se belhá z domu. Musela jsem se pořádně trefit.

„Lesley!" Zařval a nabral na rychlosti, připomínal mi nějakého zombie z filmů.

„Lesley vrať se!" Zařval znovu.

Rozeběhla jsem se směrem k dálnici,běžela jsem po silnici, aut v ulici naštěstí moc nebylo a k dálnici to nějaký kilometr byl.

V celém těle mi proudil adrenalin a ani po asi půl kilometru jsem si nepřišla unavená.

Poslední zatáčka před dálnicí.

Vběhla jsem do ulice, proti mně se vyřítilo auto. Zakřičela jsem, ale než se stačilo cokoliv udát,řidič přibrzdil, takže jsem se sotva dotkla jeho kapoty.

Když jsem se podívala do předního skla, rázem se ze mě stal nejšťastnější člověk na světě.

„Harry!" Vykřikla jsem, v očích jsem měla slzy štěstí.

Mávl na mě, ať si nastoupím, a tak jsem také udělala.

„Co to tady děláš? Co se ti stalo?Proboha Leyley, vypadáš příšerně." Vypustil, hned jak jsem za sebou zavřela dveře. To, jak mi stále říkal 'Leyley' mě zahřálo u srdce a já nedokázala potlačit úsměv s pláčem.

„Ley?" Zeptal se znovu a trochumnou zatřásl, abych se probrala.

„Jeď! Jeď prosím, daleko, rychle!"Vykřikla jsem.

„To máš od něj?" Zeptal se Harry, ukazujíc na modřinu, kterou jsme měla pod okem, auto pořád stálo.

„Harry prosím, vypadni odsud, odjeď,vezmi mě pryč."

„To si s ním vyřídím." A až po této větě se auto konečně rozjelo. Ale neotočil to zpět směrem na dálnici, jel znovu do té ulici, jel k tomu domu.

Brána do zahrady, a bylo vidět i dveře domu, byly zavřené. Cale byl nejspíš už někde uvnitř.

„Počkej tady." Přikázal mi Harrya jakoby jedním pohybem vystoupil z auta.

„Ale Harry, nemůžeš tam jen tak nakráčet. Prosím vrať se, nechoď tam, poslouchej mě-"

V tu chvíli už to ovšem rázoval kdo mu. Bránu do zahrady rozrazil a nechal otevřenou, takže jsem měla lepší pohled na vstupní dveře do domu. Několikrát na ně zabouchal a potom čekal. Uplynulo jen pár vteřin, než Cale otevřel dveře. Zřejmě si myslel, že jsem to chudinka já a že se jdu omluvit. Místo toho mu ale přistálo pěstí do nosu.

Chvilku to překvapeně rozdýchával a díval se kolem, potom něco křičel na Harryho, neslyšela jsem je,potom se pokusil Harrymu ránu vrátit, což se mu víceméně povedlo. Viděla jsem, jak si Harry tiskne dlaň ke rtu.

Vylezla jsem z auta, byla jsem unavená a vše mě bolelo, a vydala se sama k domu.

„Nech ho být!" Zakřičela jsem na Cala. Oba dva se na mě podívali. Cale s úšklebkem, jako kdyby se mi vysmíval. Harry starostlivě.

„Vrať se do auta Ley."
„Vrať se do baráku ty couro!"

Řekli oba dva najednou, přičemž když Harry slyšel, jak mě oslovil, vrazil Calovi loktem. Cale se napřáhl, aby ho také udeřil ale Harry jeho ruku chytil.

„Nech ho být!" Rozběhla jsem se k nim a začala do Cala bušit pěstmi. Harry mě odstrčil prudce někam za ně, až jsem málem ztratila rovnováhu.

„Jdi do auta. Hned." Přikázal mi,jeho hlas zněl varovně.

Zůstala jsem tam jen tak stát.

Harry Calovi ještě něco vysvětlil,neslyšela jsem je. Potom od něj začal couvat, pořád ho sledoval,aby si byl jistý, že už mu nějak neublíží. Potom došel pro mě, chytl mě kolem ramen a odvedl do auta.

Byla jsem zmatená, ještě více unavená a ještě více mě všechno bolelo.

Harry mě opatrně položil na zadní sedačky, několikrát mě políbil letmo na čelo, jako kdyby se snažil, abych si toho nevšimla, sliboval mi, že teď už bude všechno v pořádku, že teď už budeme spolu.

Potom si sedl na místo řidiče a vyjeli jsme. Jen co jsme se dostali na dálnici, usnula jsem.