Snad každý znás váhal nad tím jestli má umřít a nebo tu zůstat.
Každý aspoň jednou přemýšlel o tom zda je tenhle svět pro něj..
Zda tu máme pro koho být.. Třeba já tu mam už jen rodinu a nejlepší kamarádku.. Když měl nejlepší kamarád autonehodu a zemřel chtěla jsem se zabít. Bez něho to tu nemá už cenu. Každý večer pro něho brečet a ráno nahodit ten falešně známej úsměv nezvládá nikdo. Pro mě už tu cenu nemá být.... On byl ten co mě vytáhl ze sraček hodně mi pomohl a byl tu pro mě vždy.. Jenže já všechno zničila jednou hádkou.. Nikdy mu nevrátim to co pro mě udělal on.. Nikdy mu neoplatím tu snahu jak se snažil on.. Teď jen přemýšlím zda jít za ním a všechny tu nechat.. Stejně nikomu chybět nebudu. Všichni mě měli jenom pro smích, šikanovali mě atd. Tenhle život dál už cenu nemá. To on mě držel tady , teď mě tu už nedrží nikdo.. Chci jít za ním.. 15.10.2016 se všechno stalo.. Navždy odešel bez rozloučení. Navždy mě tu nechal mezi falešnými lidmi.. Už mě nikdy neobejme.. Už to budou 3 měsíce co se to stalo a já si stejně nenechám vzít to že za to můžu.. Chybí mi tu a moc ale už stím nic neudělám.. Neomluvím se mu nic..
