***
Ranní sluneční paprsky si prorazily cestu skrze mohutné závěsy bytu 221B. Vytvářely si svou vlastní síť spletitých cestiček, líně se sunoucí po před chvílí ještě potemnělé ložnici. Když tyto jemné nitky světla dorazily ke stále zavřeným očím Sherlocka Holmese, nesetkaly se s přílišně vřelým uvítáním. Detektiv pozvedl obočí k němé výhrůžce a mírně pootočil hlavu ke své pravici. Zpola probuzen zabořil svůj nos do jemných vlasů svého společníka.
Když konečně pootevřel oči, povšiml si, jak tenké paprsky zdobily jeho spícího přítele. Pozvolna se vlnily po jeho těle, až ke zlatavým vlasům. Johnova kůže zářila ve světle slunce. Mírné opálení dodávalo celému obrazu nádech antického ideálu krásy. Připomínaje boha Slunce Apollóna, kterého snad jen díky jisté podobnosti, kterou našel mezi ním a Johnem nevymazal ze svého myšlenkového paláce.
Zlatá, barva slunce, zde symbolizovala vítězství, a co by mohlo být větším vítězstvím, než osoba, která právě ležela vedle něj. Osoba, která i ve spánku vypadala úžasně a Sherlock ji s potěšením pozoroval. Co by jen mohlo být větším vítězstvím? Pomyslel si Sherlock, když zahlédl tenký kroužek z ryzího zlata na Johnově prsteníčku. Odlesk šlechtěného kovu obtočeného kolem Johnova prstu obsypával pokoj malými částečkami světla. Luxus, který si Sherlock mohl dovolit.
John Watson pro něj představoval mnohé. Byl si vědom Johnova optimismu. Jeho přívětivé povahy. Snaze, která se dříve v jeho očích ukazovala jako naivní, ale byla to právě ona snaha, najít v lidech pozitivní vlastnosti, která je tolik sblížila. John, pečující, odvážný a věrný. Milující. Sherlock vdechl jeho vůni. Byla to vůně domova. John pro něj představoval ztělesnění zlata, ekvivalent nejdražšího kovu.
Bývalý armádní lékař se stal světlem jeho života, snažil se Sherlocka chránit, ale neodpíral mu jeho svobodu. Rád si s ním povídal, ale respektoval chvíle, kdy detektiv potřeboval přemýšlet. Sherlock by mohl pokračovat, jeho manžel měl plno kladných vlastností. A opravdu by byl pokračoval, kdyby slabé zamručení neupoutalo jeho pozornost. V odpověď Sherlock obtočil ruku kolem hrudníku svého společníka a přitáhl ho blíže k tomu svému. Až teď mu došlo jak moc je ohledně Johna Watsona majetnický.
